Aktuality
Nový partner (2012-01-15)
Je mi potěšením přivítat „na palubě“ nového sponzora, jímž je společnost Aminostar - tradiční výrobce kvalitní a prověřené sportovní výživy. Jedno z hesel české firmy sídlící v Loukově u Mnichova Hradiště je pomáhat dosáhnout lepších sportovních výsledků s menší námahou. Je v tom sice trochu nadsázky, protože dřiny a námahy je v mém sportu dost a dost. Doufám však, že s kvalitními výrobky zejména řady XpowerTM , určené pro vytrvalostní sporty, se mi podaří optimalizovat své výkony i regeneraci a tím se mi usnadní i cesta na druhé olympijské hry.
Jak na Nový rok, tak po celý rok (2012-01-13)
V rámci výše uvedeného přísloví jsem hned první týden nového roku zahájila soustředěním. Místem konání bylo šumavské Srní. Jak už bývá zvykem, nikdo ze seniorské reprezentace se nezúčastnil, tak jsem celý týden strávila v příjemné společnosti závodníků juniorské a K23 reprezentace. I když to na mnoha místech naší republiky vypadá, jako kdyby bylo na blízku jaro, na Šumavě jsme si na nedostatek sněhu nemohli stěžovat a na běžkách odtrénovali vše podle plánu. Zázemím plaveckých tréninků byl jako každoročně hotel Srní. Jediný hotel v ČR, jež disponuje 25m bazénem. Pro mě byla velmi příjemná změna tréninku ve větší skupině a tudíž možnost naplavat více kilometrů s menším úsilím tzv. v nohách.
Celkově se náš pobyt vydařil po všech stránkách a jsem ráda, že jsem se ho díky podpoře CSMV mohla zúčasnit. Svazová podpora v olympijském roce ještě klesla pod úroveň bodu mrazu a s tak vysokou odměnou, která mi připadla za stříbrnou medaili z ME, bych si na Srní mohla dovolit celé tři dny...
PF 2012 (2011-12-24)
Předvánoční čas = čas anket (2011-12-20)
Předvánoční čas také obvykle bývá dobou nejrůznějších anket. Po dlouhých deseti letech se triatlonu díky mému jménu opět podařilo proklouznout do padesátky nejlepších sportovců republiky. Po zásluze vyhrála nejprestižnější anketu Sportovec roku 2011 wimbledonská vítězka Petra Kvitová. Na druhém a třetím místě ji doplnili biker Jaroslav Kulhavý a rychlobruslařka Martina Sáblíková. Jelikož získali v letošním roce čeští sportovci na světových akcích 130 medailí, byla anketa velmi našlapaná.
Mezi nejlepšími sportovci města Brna jsem jako členka brněnského Ekolu obsadila páté místo, přičemž vítězství si odnesl motocyklový závodník Lukáš Pešek.
Tradiční adventní akcí je také ocenění nejúspěšnějších sportovních reprezentantů České republiky (tj. medailistů z ME a MS) zástupci MŠMT probíhající v Kaiserštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze. Po dlouhých pěti letech jsem díky stříbrné medaili z mistrovství Evropy měla opět možnost se této příjemné akce zúčastnit a převzít ocenění z rukou olympijského vítěze Roberta Změlíka, bývalého úspěšného cyklisty, nyní poslance Jozefa Regece a náměstka pro sport Jana Kocourka. Ojedinělá akce spojuje nejen úspěšné sportovce, ale oceňuje rovněž sportovce, kteří v životě neměli tolik štěstí, jsou postiženi nějakým handicapem a o to více musí v těžkých chvílích bojovat, za což si zaslouží veliký obdiv a uznání. V neposlední řadě jsou přítomny sportovní legendy, kterým letos opět kralovala paní Dana Zátopková společně s Věrou Čáslavskou.
Alespoň někteří vědí, co má opravdu váhu (2011-12-18)
www.etriatlon.cz/rozhovory_profily/29600_stribrny_uspech_frintove_nebyl_docenen.html
Tréninkové volno (2011-12-15)
Letošní volno bylo jedním z mých splněných snů. Na novém Zélandu jsme už závodila několikrát, ale nikdy jsem neměla možnost vidět z něho více. Proto jsem se letos rozhodla strávit ho zde, když už jsme měla letenku na závod v kapse. V den závodu mě přiletěla podpořit má sestřenice a spolu jsme pak strávily následující tři týdny poznáváním místních krás. Volno bylo pojato spíše aktivně. Podnikly jsme několik dlouhých treků, během jednoho např. zdolaly převýšení 1200m během pouhých tři hodin. Absolutním vrcholem však byl dvoudenní trek v národním parku Abel Tasman, kde jsme nocovaly na pláži. Viděly a zažily jsme hodně, le Zéland nabízí tolik krás a možností, že jsme zdaleka nevyčerpaly všechny.
Bohužel volno uteklo jako voda a nezbývá než se vrhnout opět do práce. Ne nadarmo se říká, že co v zimě zaseješ, na jaře sklidíš. Na jaře přijde velice důležitá část sezóny, kdy se uzavře konečná olympijská kvalifikace. Přede mnou je tedy dlouhá a tvrdá příprava.
Hurá vstříc olympijské sezóně! Londýn volá :-))).
Auckland ITU Triathlon World Cup (2011-11-20)
17. místo
Nestává se tak často, abych si na světový pohár balila spacák, hůlky a pohorky a odlétala
s krosnou:-))). SP v Aucklandu byl mým posledním letošním závodem a já se rozhodla si poté vychutnat posezónní volno na Novém Zélandu.
Jelikož jsem v Aucklandu měla možnost bydlet u kamaráda Vítka Tomana, za což mu tímto velice děkuji, neváhala jsem a směr jižní polokoule nabrala již v pondělí, abych předešla problémům s aklimatizací jako v předchozích závodech. Od středy ráno jsem tak měla dostatek času, abych se vyrovnala s dvanáctihodinovým časovým posunem.
Na závod jsem se velice těšila, neboť každý závod na Zélandu či v Austrálii je prostě „special“. Triatlonem zde lidé žijí a podle toho také vypadá atmosféra.
Ráno před závod jsem plná elánu vyrazila na rozcvičení. Přemýšlela jsem, co je ještě potřeba sbalit, jak by se měl závod ideálně vyvíjet apod., když v tom jako v nejhorším snu jsem si podvrtla kotník a udělala výron. Velká bolest, pocit bezmoci a slzy v očích před závodem, na který jsem se tak těšila.
Na startovní molo jsem dokulhala a nebyla si jistá, zda vůbec budu moci závod dokončit. Plavalo se poměrně pomalu a při skoku do druhého kola bylo pole stále kompaktní. Nemilým zjištěním tak po výlezu z vody bylo, že během druhého okruhu naši skupinu někdo odpojil a opět jsme vylézaly s více než minutovou ztrátou. Extrémně těžká cyklistická část, navržená dvojnásobným olympijským medailistou B. Dochertym, mi vzala všechny síly. V naší skupině nechtěl nikdo střídat. Opravdu se nestává, abych já oddřela téměř všechnu práci na špici. Podle toho také vypadal závěrečný běh, kdy ještě vygradovala bolest v kotníku. Když jsem protla cílovou pásku, nebyla jsem si jistá tím, zda to mělo vůbec cenu a neublížila jsem zbytečně noze ještě více.
Rozhodně velké zklamání a výsledek, pro nějž jsme si na druhou stranu zeměkoule nejela. Co se dá dělat? Hodit to za hlavu a jede se dál. Vytoužené třítýdenní volno v jedné z nejkrásnějších zemí
světa:-).
ITU Guatape World Cup (2011-11-11)
17. místo
Trochu moc zážitků na jeden výlet
Popravdě řečeno, když se řekne Kolumbie, vybaví se mi v první řadě drogy, násilí a vysoká kriminalita. Před cestou tak oprávněně panovaly značné obavy a z důvodů bezpečnosti a financí jsem ani neuvažovala o nějaké aklimatizaci před závodem, který se konal v nadmořské výšce v 1900m. To se ukázalo jako hlavní problém průměrného výsledku.
Dlouhá cesta po ose: Praha – Mnichov – Madrid – Bogota – Medellin – Guatape začala nabírat špatný směr hned v Madridu. Když jsme po ranveji rolovali s 2,5h zpožděním, bylo mi jasné, že naděje, že bych v Bogotě stihla následující spojení jsou ty tam. Neplánovaně jsem si tak cestu prodloužila o noc v Bogotě. Tím však problémy neskončily, protože mé kolo Madrid ani neopustilo. Že mě po změně letu druhý den ráno na letišti v drogově nejznámějším městě Medellinu nečekal transfer, mě už vůbec nepřekvapilo. Naštěstí tam se ke mně již připojili další dva závodníci, takže jsem mohla zůstat relativně klidná a jen se modlit, že kolo do závodu dorazí. To se mi nakonec vyplnilo, přestože do startu zbývalo pouhých 15h. Abych vyzkoušela, že kolo cestou neutrpělo žádnou škodu, rozhodla jsme se ho ještě rychle v podvečer závodu „vyvenčit“. Defekt a přívalový déšť mi dělaly společnost více než polovinu cesty. Abych se nenudila, při večeři jsem tak ještě sháněla k zapůjčení náhradní přední kolo.
V den závodu zazvonil budík ve 4h a celé Guatape stále zkrápěl silný déšť. Do depa jsem se tak vydala o téměř hodinu později než bývá zvykem. Promočená na kost jsem zjistila, že plavecká část bude v neoprénu. Jediné řešení, jak zůstat aspoň relativně v teple a suchu tak bylo okamžitě nasadit neoprén a veškerou další činnost už provádět v něm. Bohužel ani to moc nepomohlo a jediné místo, kde se člověk opravdu trochu zahřál byla voda. O to horší překvapení bylo, když jsem rozplavání ukončila a zjistila, že start závodu je odložen prozatím na neurčito. To se mi za deset let na okruhu ITU závodů stalo poprvé a jen to dokumentuje šílenost tamního počasí. Nakonec se delegáti ITU shodli, že start závodu bude posunut o hodinu a že tratě olympijského závodu budou zkráceny na polovinu do podoby sprint triatlonu.
Další hodinka v zimě a další rozplavání a mohlo sejít opět na start. Začátek plavání byl výborný, jenže záhy se projevila má nulová aklimatizace. Nedostatek kyslíku a laktát na maximum mě provázely po celý zbytek plavání a já se už jen trápila. Z vody jsme vylezla v kontaktu s hlavním polem a na začátku cyklistické části se dostala do druhého balíku. Záhy však přišlo prudké stoupání, na které můj organismus už nebyl schopen reagovat a mně se tak opět vzdálila vidina dobrého výsledku. Když mě dojel třetí balík, jen jsem se bála, aby se to v dalším kopci neopakovalo. To se naštěstí nestalo, ale ani tak nebylo kolo jednoduché a v posledních dvou okruzích mi začala být velká zima. V depu tak nastal problém sundat přilbu a obléci běžecké boty. Na běhu se naštěstí člověk brzy zahřál a já už jen setrvačností běžela do cíle. Proto mě velice překvapilo, že jsem nakonec běžela čtvrtý nejrychlejší čas a o to víc mě mrzel cyklistický výpadek z druhé ho balíku. Závodit do 1900m n.m. se tedy už bez řádné aklimatizace rozhodně nechystám.
Jen poslední malý bonbónek z cesty zpět domů. Transfer zpět na letiště vezl zvlášť zavazadla a závodníky. Po hodině čekání na letišti byla naše kola stále v nedohlednu a letadlo téměř připravené k odletu. Asi abychom si ještě užili trochu adrenalinu před dlouhou cestou domů :))). Sbohem Kolumbie!!!
Běh obcí Horní Ředice (2011-10-31)
1. místo
Poslední říjnový víkend jsem věnovala dalšímu z přípravných běžeckých závodů. Tentokrát měřila trať pouze 5km, o to rychlejší však bylo tempo závodu, neboť na startu se objevila i nestárnoucí Táňa Metelková. Většinu závodu jsme běžely bok po boku. Ve druhém jsem začala cítit, že jsem to asi přepálila. O to větší bylo mé překvapení, když jsem se ještě dokázala zmáčknout v závěrečném finiši a Táňu udolala. Každopádně to byl jeden z mých nejrychlejších běhů za poslední rok a velice kvalitní příprava před posledními dvěma podniky světového poháru.
Hronov - Náchod (2011-10-22)
1. místo
S číslem pět na hrudi pro páté vítězství, aneb má srdeční záležitost :)))
Význam tohoto závodu asi nejlépe vystihuje následující situace:
Pátek večer: Přece si nebudu ničit nohy na asfaltu v závodních botách, tréninkové Asics Gel-DS Trainer jsou pro zítřejší běh jasnou volbou. To jsou takové moje druhé „bačkory“. Musím rychle najít modrý kinesio tejp stejné barvy jako boty :))).
Sobota ráno: Růžová či žlutá, toť otázka? Co nadělám, k těm modrým botám a tejpu už to stejně ladit nebude... Kde mám ty růžové náušnice? :)))
To jen malá názorná ilustrace závěrečných příprav:))).
Ráno jsem se probudila a teploměr se poprvé přehoupl do minusových hodnot. Naštěstí se rozfoukala mlha a na závod již panovaly ideální podmínky: azuro a téměř bezvětří. Proslulý východočeský běh letos přivítal rekordní počet 380 účastníků ze pěti států.
Jsem velice ráda, že se mi při šestém startu podařilo vybojovat páté vítězství a na náchodském náměstí si opět vychutnat skvělou atmosféru a povzbuzování spousty známých tváří. Prostě není nad domácí závod.
Výsledný čas sice nepatří k mým nejrychlejším na této trati, vzhledem k tréninkovému nasazení je však více než slibným začátkem pro další závody.
Za rok bych prosila číslo 6 :-))).
Tongyeong ITU Triathlon World Cup (2011-10-15)
17. místo
Po dlouhé době opět cesta na světový pohár.
Můj výlet začal „zvesela“ už v Praze, když jsem zjistila, že jsem si doma v Náchodě zapomněla závodní boty:-))). Naštěstí Přemek Švarc letěl do Korey o den déle, takže se nakonec složitou logistikou podařilo den před závodem dopravit boty až ke mně.
Další rozčarování přišlo při stavbě kola, kdy se mi zlomil ventilek a v ruce mi zůstalo pouze prázdné zadní kolo. Naštěstí byl oproti propozicím v místě mechanik, který měl, věřte, nevěřte, na skladě české galusky Tufo. Ochotně mi pomohl s výměnou a já tak ani nemusela závodit na konkurenční značce.
Před samotným závodem jsem se bohužel vůbec nesrovnala s osmi hodinovým časovým posunem, když jsem dva dny před závodem usínala v pět hodin ráno a druhý den okolo třetí:-(((. To byl zřejmě jeden z důvodů mého zaváhání na začátku plavecké části. Tím druhým byl tlak a stres, pod který jsem se bohužel dostala sama přílišným přemítáním. Takže jsem vodu opouštěla se zhruba 1,5 min ztrátou na čelo. Na kole se záhy zformovaly tři balíky, přičemž já bohužel jela až v tom třetím. Chaotickou spoluprací, či spíše nespoluprací, naše ztráta v posledních dvou okruzích ještě narostla, čímž padla i možnost bojovat o přední umístění. Solidní běh mě vynesl na 17. příčku. Určitě je to daleko za mým očekáváním, ale začátky jsou vždycky těžké a naskočit opět do kolotoče závodů je někdy pěkná řehole. Nyní mě čeká zpestření přípravy v podobě několika podzimních běhů a za tři týdny další dlouhá cesta, tentokrát do Kolumbie.
Francouzská Irontour (2011-10-04)
Jednou větou: 3 dny – 2 města – 3 závody – kvalitní trénink se spoustou zábavy + naprosto šílená organizace :)))
První říjnový víkend se mi naskytla příležitost zúčastnit se třídílného etapového závodu Irontour. Vše bylo sice organizováno na poslední chvíli, ale vzhledem k nutnosti chybějící intenzity v mém dosavadním tréninku, se jevil jako ideální součást přípravy. Jelikož šlo v první řadě o soutěž družstev, stala jsem pro nadcházející tři dny adoptovanou členkou německého týmu, kterému vévodil Steffen Justus s Rebeccou Robish. Ve čtvrtek 29. září jsem nasedla do letadla směr Paříž, odkud mě ještě čekalo zhruba 400km do města Brive, kde se druhý den v podvečer konala první etapa závodu. Tou byl duatlonový supersprint na tratích 800-4-800 ve formě štafet. Na rozjezd pořádný záhul pro moje plíce:-))). V noci po závodě jsme se přesunuli o dalších 200km na jih do města Angouleme, kde probíhaly zbylé dvě etapy. V sobotu další štafeťák, tentokráte již triatlonový o objemech zhruba 200-5-800. Kupodivu jsem se cítila o mnoho lépe než předchozí den. Vyvrcholením však byl nedělní klasický sprint, který rozhodl i o konečném postavení týmů. Spokojenost s plaváním, kdy jsem vylézala v nohách vítězky posledních dvou závodů série MS Andrey Hewitt, brzy vystřídala osamělá jízda na kole. Cyklistická část byla opravdu extrémní. Na zhruba 2,5km dlouhém okruhu nás pokaždé čekalo 10%ní stoupání horší než v Karlových Varech, to prosím sedmkrát. S mým tréninkovým mankem jsem tempo Andrey nebyla schopná akceptovat a od druhého kola jsem absolvovala zbytek závodu osamoceně. Následoval běh v tréninkovém tempu a pozitivní zjištění, že únavovka přežila těžké tři dny bez výraznějších obtíží. V posledním dnu se celkově německému týmu až tak nedařilo, takže se nám nepodařilo uhájit druhé místo z předchozích dvou dnů a skončili jsme těsně třetí.
Poděkování (2011-10-01)
Ráda bych poděkovala Tomáši Slavatovi, díky jehož spolupráci s firmou Author mi bylo poskytnuto nové horské kolo. Takže hurá do terénu!
Pro ty, kteří Tomáše neznají, bych ho ráda krátce představila. Tomáš během svých třiceti let prošel krušnými chvilkami a jeho životní příběh je natolik fascinující, že si ho všimla i ČT a natočila o něm jeden z dílů 13. komnaty. V současné době se mu zejména díky partnerské spolupráci s Nadačním fondem Albert a firmou Author daří podporovat děti vyrůstající ve složitých sociálních podmínkách a pořádat pro ně velké množství sportovních akcí. Na prvním místě je speciální série 14 závodů Albert Triatlon Tour, kde si mohou děti z dětských domovů zasoutěžit mezi sebou, ale i s těmi z normálních rodin. Rovněž jde o různá soustředění, kde se dětem Tomáš osobně věnuje. Také mají děti jedinečnou možnost účastnit se velkých triatlonových klání v rámci Českého poháru Xterra. V letošní sezoně proběhla celá řada akcí tohoto ražení a na každé z nich dostali mladí sportovci příležitost závodit kvalitně vybaveni a soutěžit mj. o své vlastní kolo, které by si jinak mohli jen stěží pořídit.
MČR v duatlonu Žamberk (2011-09-24)
1. místo
Ani nevím, jak už je to dlouho, kdy jsem naposledy absolvovala MČR v duatlonu. Popravdě ani letos jsem tento závod neměla ve svém kalendáři a nebýt zranění, bojovala bych ve stejný den ve španělském Gijonu o titul světový. Zdraví je však jediné, čemu stále člověk nemůže poroučet, proto jsem se musela spokojit s bojem o titul český.
V prvním zářijovém týdnu kontrolní rentgen ukázal, že má únavová zlomenina je zhojená a byla mi dovolena postupná zátěž. Začínala jsem 20-ti minutovými klusy, ale už po týdnu mě začalo hlodat svědomí, že bych se přeci jen mohla někde proběhnout rychleji. Minulou středu mě tak zlákaly propozice na mistrovský závod v Žamberku, kde měl být běh po měkkém terénu, což mi vyhovovalo, neboť na silnici se stále ještě bojím a veškerý běh absolvuji pouze v lese.
Samotnou tratí závodu v žambereckém zámeckém parku jsem byla mírně zaskočena. Trať byla pěkná, ale velice náročná, kopcovitá, převážně po trávě. Rozhodně by byla důstojná pro konání MČR v přespolním běhu. Co mě však zaskočilo ještě více, že po prvním běhu se mě udržela soupeřka, o které jsem neměla ani ponětí. Až později jsem zjistila, že se jedná o dlouholetou reprezentantku v běhu na lyžích Helenu Erbenovou, která v létě vtrhla vynikajícími výsledky do kolotoče závodů Xterra. Helena se ke mně po pomalejším depu opět připojila asi po 7km kola a od té doby jsme absolvovaly zbytek cyklistické části společně. V druhém depu jsme vsadila na osvědčenou techniku vyrazit co nejrychleji a vytvořený náskok se mi podařilo udržet až do cíle. Po x-letech jsem se tak opět stala mistryní republiky v duatlonu.
Nejlepším na celém dni však pro mě nebylo vítězství, ani polstrovaná židle, jež byla hlavní cenou a málem se mi nevešla do auta :). Tím nejcennějším bylo, že jsem celý závod absolvovala bez bolesti v kotníku, či kolenou. Snad jsem již konečně opravdu nechala své zdravotní trable za sebou.
Další tréninkové problémy (2011-09-19)
V pondělí 19.9.2011 mi v době plaveckého tréninku v místním bazéně v Náchodě bylo odcizeno horské kolo značky Merdia Matts Special Edition.
Pokud by měl o tomto kole někdo konkrétní informace, prosím, ozvěte se.
Pokud by mi chtěl někdo sponzorsky poskytnout kolo nové, prosím, ozvěte se také.
Nyní se rozhodně v terénu nějaký čas neprojedu :(((.
Cesta na vrchol nikdy nevede přímo! (2011-09-12)
V uplynulém týdnu jsem se konečně vrátila zpět domů z čtyřměsíčního tréninkového kempu ve švýcarském Davosu.
Můj zdravotní stav stále není zcela v pořádku, tudíž v současné době je jasnou prioritou vrátit mé zdraví na správnou kolej. Jak jsem se na vlastní kůži přesvědčila, bez zdraví to opravdu nejde a kvůli sportovnímu výsledku, který je ovlivněn mnoha dalšími faktory, nemá cenu ho riskovat.
Tiszaujvarosz ITU Triathlon World Cup (2011-08-25)
DNF
Bláhově jsem se domnívala, že za týden se vše spraví. Dvou týdenní chorobopis, který se den před závodem rozšířil ještě o průjem, vysoce přesahuje ten dosavadní za uplynulých deset let :-(.
Příprava na závod: banány a suché rohlíky a ráno strávené na záchodě mi vzali více sil, než jsem si byla schopná vůbec připustit. Po jednom z nejhorších plavání v životě (spíše bych to měla nazvat koupáním) jsem ze závodu odstoupila.
A aby toho všeho nebylo málo, kontrolní CT ukázalo, že má únavová zlomenina stále není zhojená.
V první řadě se tak nyní musím dát zdravotně do pořádku, což znamená:
- budu chybět na MS ve sprint triatlonu v Lausanne
- dále budu opět chybět na finále MS i na prvním závodě seriálu MS pro rok 2012, který se koná týden po MS v náhradním termínu v japonské Jokohamě, která byla letos v únoru postižena živelnou katastrofou a závod v původním dubnovém termínu zrušen
- dopřeji si další běžeckou pauzu
- strávím mnoho hodin v lékařských a fyzioterapeutických zařízeních
- a také mnoho hodin v bazénu, abych vyplnila volný čas vzniklý neběháním
- klesnu na nepřívětivé místo v OH žebříčku
- a budu doufat, že můj návrat do víru závodního dění bude co nejrychlejší (ale ne na úkor dalších zdravotních problémů).
Dextro Energy Triathlon - ITU World Championship Series London (2011-08-08)
DNF
Po delší době by mým stránkám neškodila zase malá aktualizace.
Pátý díl série mistrovství světa na olympijských tratích v Londýně se tak zdá být poměrně vhodný.
Než se však dostanu k samotnému závodu, měla bych krátce zrekapitulovat události uplynulých týdnů. Stříbro z Evropy mě samozřejmě naladilo na veselou notu a myslela jsem si, že i přes diagnostikovanou únavovou zlomeninu, teď už půjde vše snadno, ale šeredně jsem se mýlila. Po návratu do Davosu jsem sice začala konečně trochu běhat, ale trénink byl vždy limitován prvním zabolením v kotníku, takže neměl nikdy dlouhého trvání :-(. Jelikož byl londýnský závod pro mnoho států samotnou kvalifikací na Olympijské hry, nastala fáze velmi poctivé práce i pro mě. Jenže při jednom z posledních těžkých tréninků už moje tělo nebylo schopné danou zátěž absolvovat a zkolabovalo. Nejdříve jsem dostala chřipku, kterou jsem „rozběhala“ do nateklého kolene necelý týden před závodem, takže jsem opravdu nebyla v nejlepším stavu absolvovat nejtěžší závod své kariéry. To není nadsázka, neboť samotný olympijský závod je určitě jednodušší. Už jenom proto, že startovní pole je limitováno počtem 55 startujících a každý stát může mít na startu maximálně 3 závodníky, což vyřadí některé vynikající atlety z nejsilnějších zemí.
Ale teď už k samotnému závodu. Poměrně netradiční start ráno v 8:36 místního času provázelo „malé nedorozumění“. To když jsme byly hodinu před startem dle regulí ITU oficiálně informovány, že teplota vody klesla pod 20°C a závodit se bude v neoprénech. Mně samotné by to tolik nevadilo a byla bych spíše ráda. O to však větší byl můj šok, když jsem po rozplavání vylezla z vody a najednou se jelo tzv. „bez“. Pěkný úvod :-(.
Původně jsem si myslela, že právě dlouhé rozplavání v neoprénu stálo za mým nevýrazným plaveckým výkonem, ale s odstupem času jsem zjistila, že hlavní příčinou byl opravdu můj neutěšený zdravotní stav. Špatné plavání mě tak odsoudilo do malé skupinky na konci startovního pole, která na kole pouze zvyšovala svou ztrátu. Na běhu jsem po prvním okruhu z důvodu bolesti v únavové zlomenině po prvním okruhu odstoupila.
Rozhodně nezáviděníhodný výsledek na trati, kde se v příštím roce budou rozdávat nejcennější sportovní medaile. Každopádně to za rok bude úplně jiný závod!
I tak jsem ráda, že jsem si olympijskou trať otestovala, neboť žádná další možnost už nyní nebude. A i zdánlivě nepodstatná maličkost v den D může rozhodnout. Tam se již žádná chyba neodpouští. Poměrně technická cyklistická část, která nás zavede okolo Buckinghamského paláce, může být hlavně v případě deště zřejmě klíčová. A na malém stoupání před dlouhou cílovou rovinkou na běhu se dá čekat nejzákeřnější nástup.
OH 2012 (2011-07-27)
Do slavnostního zahájení Olympijských her v Londýně zbývá přesně rok !!!
Mistrovství České republiky Jihlava (2011-07-06)
2. místo
Po konečné diagnóze mých zdravotních obtíží jsem se dlouho rozmýšlela, zda mám do mistrovského závodu vůbec nastoupit. Má příprava rozhodně nebyla optimální a normálně bych ji absolvovala jinak než dlouhým čekáním v nemocnicích. Jelikož to však je má povinnost a také jeden z důvodů cesty do ČR, rozhodla jsem se nakonec opět hazardovat se svým zdravím s vědomím, že stejně nemohu podat maximální výkon a že velká bolest znamená okamžité odstoupení.
Na start se sice postavilo jen 12 závodnic, nicméně úvodní plavecká část vypadala, jak kdyby nás bylo padesát. Nechala jsem se hned na začátku „semlít“ a ztratila tak hned kontakt s pozdější vítězkou Radkou Vodičkovou, což byl pro mě klíčový moment závodu. Plavání jsem tak absolvovala v 6-8 členné skupině, kde jsem se pouze snažila se již více nemlátit. Naše skupina také společně nasedala na kolo, ale hned v prvním kopci jsem se odpoutala s Evou Novákovou-Potůčkovou a jediný další, kdo se udržel, byla Tereza Durďiaková. Tereza bohužel nebyla schopná střídat, takže veškerá stíhací jízda byla pouze na mně a Evě. Tímto před Evou smekám, neboť jako maminka předvedla vynikající výkon a ukázala všem mladým závodnicím, že kolo často není jen přejezdem na běh. Ani s Evou jsme však nebyly schopné manko na vedoucí závodnici zlikvidovat a do druhého depa přijely zhruba s 90s ztrátou. A protože s únavovou zlomeninou nemohu běhat, bylo o vítězce rozhodnuto. Vlažným tempem jsem tak byla schopná uhájit pouze stříbrnou pozici.
Nutno podotknout, že úroveň MČR byla žalostná, co se týče účasti, lokality i zázemí.
Kde jsou ty časy finišů na Staroměstském náměstí, či lázeňské kolonádě v Karlových Varech, které byly důstojným prostředím pro akci typu MČR. Takto si potom těžko triatlon hledá cestu k větší popularitě a medializaci.
Také je velice smutné konstatování, že se na předních příčkách opět objevila stará známá jména a že mládí evidentně ujíždí vlak. Když není schopno sekundovat nejlepším závodníkům na domácím poli, jak se poté chtějí prosadit v zahraničí?
A co se toho zázemí týče, opravdu nepovažuji za dostačující poskytnout dopingové kontrole jeden dvojlůžkový pokoj zhruba 3x4m bez konferenčního stolku pro tři komisaře, šest testovaných závodníků, z nichž někteří přišli ještě s doprovodem. Vždyť čistý sport je jedna z hlavních věcí, za kterou by i MČR otevřené široké veřejnosti mělo bojovat.
Můj následující závodní plán je bohužel opět nejistý. Jsem přihlášena k dalšímu závodu seriálu MS, které se koná příští víkend v německém Hamburku. Pravděpodobně však dostane zelenou finální zhojení únavové zlomeniny a závody pozdějšího data.
Krátká návštěva v Čechách (2011-07-06)
Po mistrovství Evropy jsem se v pondělí přesunula zpět do Davosu. Již ve čtvrtek mě však čekala ještě dlouhá cesta domů do Čech. Hlavním důvodem byla série zdravotních vyšetření a také nadcházející Mistrovství České republiky.
V pátek jsem v Praze v nemocnici Na Homolce absolvovala magnetickou rezonanci. Ta se ukázala pozitivní, takže následoval ještě rentgen, který konečně objasnil mé dlouhotrvající zdravotní obtíže. Diagnóza únavová zlomenina hlavičky fibuly pravé dolní končetiny není zrovna potěšitelná, ale alespoň konečně vím, na čem jsem. V pondělí má vyšetření pokračovala ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Jediná možná léčba je však pro mě klid. To se lehko řekne, ale hůře provede, když je druhý den MČR.
Mistrovství Evropy (2011-07-06)
2. místo
Po hektickém týdnu se konečně dostávám k reportáži z mistrovství Evropy ve španělské Pontevedře, která je bydlištěm současného mistra světa Javiera Gomeze. I to je jedna z příčin, že Španělé připravili famózní šampionát.
Opakovala bych se, kdybych opět psala o své noze, která mi stále znepříjemňuje můj sportovní život a bohužel ani před ME se neumoudřila. Na start jsem se tak postavila stále handicapována běžeckým mankem a bolestmi pravého kotníku. Můj cíl byl tak od začátku jasný: pořádně zaplavat, na kole se vyhnout všem kolizím a na běhu se uvidí. Před závodem by mě ani ve snu nenapadlo, že budu nakonec bojovat o medailové pozice.
Plavání se jako již tradičně neobešlo bez bojů a tahanic. Podařilo se mi však vyplavat zhruba 13tá po boku výborných plavkyň, což mně dodalo kuráž a vědomí, že teď už závod nemůže být špatný, ať dopadne jakkoli. V prvním cyklistickém okruhu jsme zjistily, že je ujetá pětice závodnic. Dobrou spoluprací balíku nebyl problém jejich manko brzo zlikvidovat a v druhém okruhu již vykrystalizovala početná zhruba 35ti členná první skupina, která také dorazila do druhého depa. Krátce po depu jsem se dokonce ujala vedení celého závodu, ale věděla jsem, že to nebude trvat dlouho. Když se kolem mě prohnala pozdější vítězka Emmie Charayron, ani jsem se nesnažila ji následovat, protože jsem dobře věděla, kde jsou mé současné běžecké možnosti. Brzo poté se ke mně přidala domácí závodnice Ainoha Murua, mohutně povzbuzována místním davem, a v druhém ze čtyř běžeckých okruhu nás doplnila také Italka Anna-Maria Mazetti. V tu chvíli bylo jasné, že jedna z nás se bude muset se svým medailovým snem rozloučit. Já jsem se opravdu bála, zda budu po běžeckém výpadku schopná vydržet nastavené tempo i bolesti kotníku ztlumené prášky až dokonce, proto jsem se až do závěrečného finiše o nic „bláznivého“ nepokoušela. Cílová meta byla na místním atletickém stadionu, takže závěrečných 300m jsme absolvovaly na tartanové dráze. Jako první nastoupila Španělka a také jako první odpadla. V tu chvíli bylo jasné, že mám v kapse alespoň bronz. Když poté nastoupila Italka, držela jsem se jí do posledních sto metrů a poté zaútočila jako již tolikrát na atletických závodech. To se ukázalo jako správná volba a já si nakonec doběhla pro nečekané historické stříbro českého ženského triatlonu.
Po dlouhém laborování se zraněním je to pro mě obrovská satisfakce a motivace do další poctivé práce, jejímž jednoznačným vrcholem jsou Olympijské hry v Londýně v příštím roce.
Druhý den byla na programu soutěž družstev. Po delší pauze postavila tým i Česká republika. Soutěž družstev za posledních pár let prodělala zásadní změnu a už se nezávodí v ženských a mužských týmech, naopak je tým smíšený. Každý závodník absolvuje distance super sprint triatlonu v pořadí žena-muž-žena-muž.
Můj kotník po závodě „přišel k sobě“ a dával o sobě značně vědět. Byla jsem však ochotná podstoupit určité riziko, pomoci týmu a bojovat na předních pozicích. Když jsem však štafetu na třetím úseku přebírala s velkou ztrátou na nelichotivém devátém místě, nemělo cenu toto riziko podstupovat a ze závodu tak naše štafeta odstoupila.
Video ze stupňů vítězů (2011-06-28)
Naleznete zde:
http://web.getphoto.cz/image_list.php?Type=Group&GroupId=4113
Interview pro Český rozhlas (2011-06-26)
Interview po zisku stříbné medaile na mistrovství Evropy si můžete poslechnout zde:
http://www.rozhlas.cz/zpravy/ostatnidiscipliny/_zprava/triatlonistka-frintova-si-veze-z-me-stribro--913044
Pontevedra ETU Triathlon European Championships (2011-06-25)
2. místo !!!
Cremona ITU Sprint Triathlon European Cup (2011-06-12)
4. místo
Sportovní život je zrádný, o tom jsem se již nejednou přesvědčila. Často rád střídá úspěchy s pády na dno. Fáze v níž se nyní nacházím, je bohužel opět poblíž onoho dna. Po zrušení druhého závodu seriálu mistrovství světa jsem se rozhodla plně soustředit na evropský šampionát, který měl letos být mým největším vrcholem. Jenže soustředění trvalo pouhý týden, než jsem se zranila. Mé zranění ještě není v pořádku, přesto jsem se vzhledem k blížícímu se ME rozhodla absolvovat evropský pohár ve sprint triatlonu v italské Cremoně. Distance sprint triatlonu pro mě byly jako test optimální, neboť 10km zátěž bych stěží byla schopná absolvovat.
Na startu se sešla kvalitní konkurence v čele s úřadující juniorskou mistryní (Ashley Gentle/AUS)i více mistryní (Charlotte Bauer/GER) a dvěma předchozími mistryněmi světa v kategorii do 23 let (Erin Densham/AUS, Hollie Avil/GBR) a místní nadějí Annoumarií Mazzetti, která už má na svém kontě rovněž stříbrnou medaili ze SP v Holtenu. Díky své pozici ve světovém žebříčku jsem přesto nastoupila se startovním číslem 1. Tím se pro mě otevřela nevídaná situace vybrat si jako první pozici na startovním mole. Vybrala jsem si místo zcela vlevo, které bylo opticky nejblíže na první bójku. Bohužel nejlepší plavkyně zvolily místa přesně na opačném konci pontonu, takže po startovním výstřelu jsem neměla možnost „chytit ten správný hák“ a dokázala se začlenit pouze doprostřed startovního pole, kde jsem také opustila vody místního Portocanale. Na kole se hned po depu utvořily tři skupiny, přičemž já se nacházela ve druhé, která ztrácela zhruba 20sekund na čelo závodu. Tuto ztrátu se nám v podařilo zlikvidovat v průběhu třetího cyklistického okruhu. Pořadatelé přichystali nádhernou trať s těžkou technickou pasáží v historickém centru města a rychlým zhruba kilometrovým banánovým nájezdem. Běh už byl zcela na morál a bez tréninku opravdu bolel. Samozřejmě mi to nedalo a vyběhla jsem v čelní trojici, ale zákonitě jsem nebyla schopná toto tempo akceptovat. Po tak dlouhém běžeckém výpadku však musím být se čtvrtým místem spokojená.
Dextro Energy Triathlon - ITU World Championship Series Madrid (2011-05-26)
Druhého závodu série mistrovství světa ve španělském hlavním městě se bohužel kvůli zranění nezúčastním.
Zpět v horách (2011-05-19)
Po zrušení druhého závodu série mistrovství světa v japonské Jokohamě jsem byla nucena změnit své plány a přesunout se dříve přímo do další tréninkové destinace, jíž se stejně jako v loňském roce stalo švýcarské vysokohorské středisko Davos. Hory nás hned první den přivítaly sněhovou nadílkou a teplotami příjemnými možná tak pro lyžování. Výčet počátečních nepříznivých podmínek podmínek pokračuje, přes 35km vzdálený bazén, mým opětovným zraněním kotníku, které se jeví více než záhadným. Po návštěvě několika lékařů a fyzioterapeutů jsem vkládala poslední naděje do místního chiropraktika. I on však nad mým zraněním kroutil nevěřícně hlavou s tím, že nic podobného v životě neviděl? Nezbývá než doufat, že záhadná bolesti zmizí tak rychle, jako se objevila. Každopádně je to opětovná komplikace a nepříjemné nabourání tréninkového procesu.
Dextro Energy Triathlon - ITU World Championship Series Yokohama (2011-04-21)
Na zpáteční cestě z Ishigaki mě zastihla nemilá zpráva, že druhý závod série mistrovství světa v Jokohamě byl v plánovaném termínu zrušen. Situace v 300km vzdálené Fukušimě se stále nelepší a japonská komise pro jadernou bezpečnost dokonce zvýšila stupeň nebezpečí z pátého na sedmý, který patřil v historii pouze havárii v Černobylu.
Pro mě je situace o to těžší, že přes Jokohamu jsem měla naplánovanou zpáteční cestu z Austrálie. Nyní mi nezbývá, než změnit závodní a tréninkové plány, sáhnout znovu hluboko do kapsy a zakoupit novou letenku. Kdy se nakonec podívám domů, je tak nyní stále ve hvězdách.
Ishigaki ITU Triathlon World Cup (2011-04-20)
DNF
Ze Sydney jsem se ve středu vydala na strastiplnou více než 30hodinovou cestu na japonské ostrovy. Po nešťastných událostech, které Japonsko tento rok postihly, ITU stálé váhá ohledně zrušení druhého závodu mistrovství světa za necelý měsíc v Yokohamě. Ostrov Ishigaki je však od hlavního ostrova velmi daleko a tak nebylo od začátku pochyb, že tento závod dostane zelenou. Ishigaki je malé rybářské městečko s poměrně vlhkým klimatem. Spousta závodníků odcestovala ze Sydney rovnou domů, takže startovní listina byla více než přívětivá a oproti Sydney jsem šla do závodu se startovním číslem 6.
Závodní štěstí mi tentokrát opravdu nepřálo. Poměrně dlouhá vzdálenost na první bójku zapříčinila neskutečnou melu na první otočce. Vše se událo velice rychle a nevím, zda jsem dostala pěstí nebo nohou, každopádně rána do hlavy byla pořádná a už jsem se z ní nedokázala vzpamatovat. V prvním momentě jsem vůbec nevěděla o světě, nebyla jsem schopná pořádně plavat a brzo jsem se začala propadat startovním polem dozadu. Když jsem přiběhla do depa, byl hlavní balík těsně přede mnou a já se ještě chtěla pokusit zachránit závod. Bohužel jak jsem naskočila na kolo, začala se mi hlava motat ještě více a nemohla jsem vůbec jet. Po prvním okruhu mě tak čekal předčasný nešťastný konec závodu.
Dextro Energy Triathlon - ITU World Championship Series Sydney (2011-04-10)
37. místo
Po světovém poháru v Mooloolabě už nebyl prostor pro nějaký zásadní trénink směrem k prvnímu závodu série mistrovství světa v Sydney. Důležitá byla hlavně řádná regenerace a jen se člověk nadál, opět nastala ladící fáze.
Sydney už podruhé hostilo závod MS na jedné z nejkrásnějších tratí celého seriálu. Kvůli stavebním úpravám před světoznámou budovou místní opery však musel být náš závod letos maličko pozměněn. Hlavní změnou bylo přesunutí druhého depa do Hyde parku.
Boj o olympijské posty se roztočil na plné obrátky a z TOP 10 se na startu neobjevila pouze zraněná Nicola Spirig. Startovní pole bylo nejnabitější od Olympiády v Pekingu.
Jelikož jsem loni bodovala pouze v jednom závodě mistrovské série, postavila jsem se na start s poměrně vysokým startovním číslem 48. Na startovním molu na mě však zbyl stále poměrně dobrý výběr a já tak mohla startovat z pravé strany spolu s několika dobrými plavkyněmi. Voda byla velice neklidná a provázely nás velké vlny. Podařilo se mi vyplavat v hlavním poli, což mě velmi povzbudilo. Bohužel záhy přišel osudný okamžik a pro mě v podstatě konec závodu. Při naskakování na kolo jsem ztratila jednu cyklistickou tretru. Hned mi v hlavě probleskly dvě možnosti. Místní těžká trať by však bez jedné tretry absolvovat nešla, takže mi nezbývalo, než se vrátit zpět pro tretru a mezitím smutně sledovat projíždějící závodnice. Tímto incidentem jsem ztratila téměř 30s a první i druhý balík, které se později sloučily, byly pryč. Ztráta našeho balíku i přes velkou snahu olympijské vítězky E.Snowsill každým okruhem narůstala a před během činila téměř tři minuty. Z druhého depa jsem se brzy začlenila do čtyřčlenné skupinky. Před otočkou do druhého okruhu mi jedna ze závodnic podtrhla nohu a já předvedla ukázkové salto v přímém přenosu. Bylo velmi těžké znovu se sebrat a bojovat, když šance na dobrý výsledek už byla dávno pryč. Nakonec jsem dokončila velice zklamána na 37. místě. I přes pád můj běh pohodlně stačil na Top 10, takže nebýt proklaté tretry, mohl závod vypadat úplně jinak :(.
Mooloolaba ITU Triathlon World Cup (2011-03-27)
5. místo
Po loňském premiérovém vítězství ve světovém poháru mám na Mooloolabu jen ty nejlepší vzpomínky. Letos však byla situace před závodem nečekaně komplikovaná. Takže už jen to, že jsem se v konečné fázi mohla vůbec postavit na start, bylo malé osobní vítězství. Ještě týden před závod jsem nebyla po nehodě schopná chůze (viz. níže). Ve středu jsem se dopracovala ke klusu, avšak pouze po trávě a absolutní rovině a nad mým během tak stále visel velký otazník. Ale pravý bojovník se nevzdává :).
Rozběhlá olympijská kvalifikace letos na start přilákala velice kvalitní a početné startovní pole. Sunshine Coast nám však bohužel nabídlo svou odvrácenou tvář. Kulisou závodu tak nebyl vytoužený „sunshine“, nýbrž přívalový déšť a silný vítr. Díky němu byla plavecká část okořeněna pořádnými vlnami a můj cíl byl tedy jasný – přežít :). Ihned po startu jsem ve vodě strefila první možný výmol a rázem se ocitla vzadu startovního pole. Po proskákání vlnami jsem se začlenila do balíku, ale neměla nejmenší tušení kam přesně. Vlny velice stěžovaly orientaci a celou plaveckou část bych popsala jediným slovem „crazy“. Vodu jsem opouštěla v hlavním poli s cca. 30s ztrátou na čelo. První cyklistické kilometry tak byly hotovou stíhací jízdou, přičemž se hned v prvním okruhu utvořily dvě skupiny. V první desetičlenné nechyběl nikdo z favoritů. Naše druhá skupina pokračovala ve stíhačce. Hned na první otočce jsme bohužel při hromadném pádu ztratily několik výborných cyklistek, které by byly ochotny pracovat na špici. Když se z první skupiny rozhodly dvě závodnice o únik, ochota spolupráce ve skupině poklesla a my jsme držely stále konstantní ztrátu. Do druhého depa jsme si nakonec přivezly 2min na vedoucí dvojici a 40s na první balík. Nezbývalo, než se opět vydat na běh vlastní pěst :). Jelikož je místní kopcovitá trať velmi zrádná, nasadila úměrné tempo a v polovině běžecké části byla velice překvapena, že stahuji i náskok na dvojnásobnou mistryni světa Emmu Moffat. V každém okruhu jsem se propracovávala dopředu. Na poslední obrátce 1200m před cílem jsem dostihla závodnici na 4. místě a rozhodla se s ní takticky držet až do cíle, neboť boj o medaile už byl v tuto chvílí přeci jen nemožný. Ve sprint finiši jsem bohužel 4. místo „neurvala“. S konečným 5. místem jsem však velice spokojená, když uvážím, co všechno předcházelo samotnému závodu a veškerá zranění, která mě provázela v loňském roce.
Skvělé výsledky v TOP 10 předvedly i mé tréninkové partnerky: 3. místo – Barbara Riveros, 8. místo – Sarah Groff a 9. místo Lauren Cambell, která se skvěle dokázala vrátit po těžké dopravní nehodě v loňském roce a dlouhých měsících rehabilitace.
Příjemný bonus pro mě – splněná kvalifikační kritéria na červnové mistrovství Evropy a cenné body do olympijské kvalifikace, jejíž podstatnou část jsem v loňském roce kvůli zranění propásla.
Média (2011-03-19)
Rozhovor v březnovém čísle časopisu Harper's BAZAAR.
Neplánované komplikace (2011-03-17)
Jak jsem již uvedla na konci minulé reportáže, v pondělí 14.3. mně při běhu podrazil nohy husky a já si způsobila nepěkné zranění kolene. Trenér mi nevěřil, že to to není jen lehká odřenina, takže jsem v úterý absolvovala ráno 50km a odpoledne dalších 30km na kole. Večer už bylo koleno mírně nateklé a druhý den ráno ještě víc :(. Nezbývalo, než se vydat do nemocnice. To se celkem lehce řekne, ale obtížněji provede, když je člověk téměř invalida, jeho jediným dopravním prostředkem je kolo a netuší, kde je nejbližší nemocnice, neboť internet nabídne rozsáhlý výčet soukromých doktorů. Nakonec byla má mise úspěšná. Bohužel jsem dostala antibiotika a jsem tak na několik dní vyřazena z tréninku, což mě vzhledem k rychle se blížícím závodům opravdu mrzí.
Wellington Triathlon Oceania Championships (2011-03-12)
2. místo
O uplynulém víkendu jsem opět zavítala do země Pána prstenů. Z magické krajiny Nového Zélandu jsem však opět nic neměla, neboť jsem celý víkend strávila v nejjižněji položeném hlavním městě na světě Wellingtonu, kde se konalo mistrovství Oceánie. Hlavní důvod mé cesty na Zéland bylo nutné obnovení víza pro můj zbývající pobyt v Austrálii.
Můj výlet měl hned od začátku několik úskalí. Po předchozím závodě jsme se hned druhý den vrhli do tvrdého tréninku, na což mé tělo reagovalo protestem a lehkou virózou. I tak jsem však o víkendu stihla mistrovství ACT v běhu na 5km. Po nemoci jsem běžela pouze 3km. Zatím bez speciální přípravy a treter jsem předvedla poměrně kvalitní výkon, který by na halovém MČR bral medaili.
Jak již bylo uvedeno výše, mistrovství Oceánie pro mě nemělo žádný hlubší význam, proto se trénovalo do posledního okamžiku. Do místa závodu jsem po šachování s letenkou dorazila nakonec až na tradiční závodní brífink den předem. Ráno však na letišti spadl celý informační systém a když jsem konečně byla odbavená, zbývalo do odletu 15min, což poměrně zvedlo mou hladinu adrenalinu a zajistilo neplánovanou rozcvičku – úprk do letadla.
Samotný závod se od začátku vyvíjel výborně. Na první bójce jsem byla zhruba na čtvrté pozici a pohodlně se začlenila do první skupiny po bok mé tréninkové partnerky Vicky Holland, které patří k nejlepším plavkyním na okruhu WCS. Po rychlém depu jsem tak na kolo naskakovala vedle největších hvězd: Vicky a domácí Andrey Hewitt. Náš balík se rychle zorganizoval a hned v prvním okruhu jsme smazaly náskok jedné vedoucí závodnice. Na kole jsem se cítila o něco lépe než v Geelongu, každopádně jsem měla velký respekt a obávala se nejhoršího. Rovinatou trať vylepšilo 6x 800m stoupání a musím říct, že se mi v každém okruhu zdálo delší a delší :). V druhém depu jsem se musela po napomenutí znovu vrátit na své místo narovnat kolo, které shodila závodnice s vedlejším číslem, když zabrala mé místo. Takže jsem hned ze začátku běhu musela nasadit stíhací tempo, abych se probojovala až na čelo. Scénář následujících 9,5km byl prostý: Frintová na čele a za ní schovaná Holland, která neměla v nejmenším úmyslu spolupracovat, takže jsem už předem věděla, co bude následovat. V posledním okruhu Vicky nastoupila a já byla odsouzena ke druhému místu, neboť jsem už opravdu neměla kam přeřadit. Každopádně vyrovnaný výkon a značný posun od prvního závodu byl znát.
Druhý den jsem měla možnost si prohlédnout alespoň něco málo z Wellingtonu, než jsem se odebrala zpět ke klokanům. Na emigračním jsem se opět jevila jako nesmírně podezřelá osoba a musela projít speciálním pohovorem :(.
Plná elánu do další práce jsem bohužel ještě téhož dne měla při běhu kolizi s huskym a způsobila si hlubokou tržnou ránu v pravém koleni, což je v současné době nepříjemná interrupce konzistentní práce před nadcházejícími důležitými závody.
A aby toho nebylo málo, tak jsem si po tom všem nepřeřídila po návratu hodinky a dnes ráni si ve 4.30 docela přivstala:)))
Mistrovství Austrálie ve sprint triatlonu - Geelong (2011-02-22)
První „křest ohněm“ mám za sebou. Popravdě řečeno, postavit se na start se třemi současnými mistryněmi světa a dalšími třemi medailistkami ze světových pohárů uprostřed února po půlročním výpadku s nulovým intenzivním tréninkem, není žádná sranda. Nýbrž krutá realita a přesně to, co můj australský trenér zamýšlel, aby mě dostal co nejvíce pod tlak a otestoval tak mé reakce v krizových situacích. Přestože můj celkový výsledek není nijak oslňující, cíl mise – vyplavat, byl splněn.
Závod nebyl vůbec o tom otestovat si současnou formu, protože ještě zkrátka a jednoduše žádná není. Uplynulý měsíc a půl jsme věnovali ve všech disciplínách výhradně technice, síle a základní vytrvalosti, kdy má tepová frekvence výjimečně přesáhla 150 tepů. To je na závod, kde jste často na hraně 200 TF, opravdu málo.
Ale k samotnému závodu. Všechny sobotní starty byly pro nepřízeň počasí zrušeny a přesunuty na neděli. S 99%ní pravděpodobností se mělo plavat v oceánu v neoprénu. To mi dodávalo alespoň trochu sebejistoty. O to horší bylo mé překvapení hodinu před startem, kdy byla oficiálně vyhlášena teplota vody 20,5°C a plavání bez neoprénu. V chladném počasí pro mě ta nejhorší kombinace. Alespoň jsem si však mohla vyzkoušet nové rozcvičení a rozplavání. Vyplatilo se a já se brzy po startu zařadila do první části startovního pole. Kupodivu jsem neměla žádný problém udržet nastavené tempo až do konce. Bohužel však závodnice přede mnou trochu ztratila kontakt s vedoucí čtveřicí a vodu jsme tak opouštěly s deseti sekundovou ztrátou na Moffat. Na kole se ihned zformovaly dvě skupiny a naše se urputně snažila smazat ztrátu z vody. Zde se konečně projevil můj tréninkový deficit. Nastavené tempo jsem ve třetím okruhu už nebyla schopná dál akceptovat a z balíku odpadla. Průměrný výkon na běhu, který mě už nemohl posunout dopředu, odpovídal také mým současným možnostem a rozhodně se za něj nemusím stydět.
Emma Moffat jednoznačně ovládla celý závod. Předvedla však svůj maximální výkon a formu, kterou už nemá během sezóny, moc kam posunout. Je spíše otázkou, zda se jí ji podaří udržet po celou sezónu, která bude opět velice dlouhá.
Naše strategie je zcela opačná. Být „ready“ až to bude opravdu potřeba. To znamená v létě! Až nyní se naše tréninky zintenzivní, aby postupně mohly ještě gradovat.
Podrobnější informace (2011-02-15)
Více informací ohledně tréninkového pobytu v Austrálii naleznete na stránkách Etriatlonu: www.etriatlon.cz/rozhovory_profily/26769_vendula_frintova_opet_trenuje_v_australii.html
Pro jazykově vybavené čtenáře, rozhovor se s mým australským trenérem na:
www.slowtwitch.com/Interview/Picking_the_brain_of_Darren_Smith_1893.html
Čas letí... (2011-02-02)
První měsíc u protinožců utekl jako voda. Počáteční déšť, který měl devastující účinky ve státě Queensland, vystřídalo sluneční počasí s teplotami šplhajícími ke 40°C. Tréninková skupina je téměř kompletní. Chybí pouze Bryan Keane z Irska, který měl na podzim vážnou dopravní kolizi a musel podstoupit operaci kolene. Novou posilou týmu se stal úřadující mistr světa v duatlonu Belgičan Bart Aernouts, kterého si někteří mohou pamatovat z Brna, kde na domácí půdě uštědřil hořkou porážku Filipu Ospalému.
Každý je před novou sezónou plný entusiasmu, který nás všechny žene kupředu. Trénink zatím není nijak zvlášť náročný a je zaměřen především na techniku. V uplynulých 14-ti dnech jsme měli jedinečnou možnost strávit čas s běžeckým trenérem působícím v Keni a dozvědět se a naučit spoustu užitečných věcí, které Keňani denně praktikují. Nemusím nikomu připomínat, že tito borci jsou absolutní světovou špičkou na tratích od 800m až po maraton. Bude zajímavé, zda se nám podaří nabyté zkušenosti správně aplikovat a posunout svou běžeckou výkonnost vpřed.
Ráda bych zde upozornila na skvělý rozhovor se skvělým člověkem, jedním z nejlepších nejen českých, ale i světových sportovců, oštěpařem a v současnosti trenérem Janem Železným.
http://www.atletika.cz/Default.aspx?section=3&server=1&article=12505
Pokud si čas na výše uvedený rozhovor nenajdete, zde je alespoň jedno základní moudro, které by měl každý, kdo chce něčeho dosáhnout, nosit neustále v sobě:
Jak jste zvládal své pády a prohry? "To je základní věc, kterou je třeba se ve sportu naučit: na výhry zapomenout a z proher se poučit. Výhra s sebou nese jednak to pozitivní, že jste něco dotáhl až do konce, na druhou stranu si najednou myslíte, že nic lepšího už ani být nemůže, držíte se stejných věcí a nesnažíte se někam posunout. Prohra je nejlepší krok, aby člověk mohl příště vyhrát. Výhra je úžasná věc, ale ošidná."
Přesun do teplých krajin (2011-01-07)
Bohužel ani poslední dny roku 2010 se neobešly bez komplikací. V loňském roce zpřísnila australská vláda udělení víz, o čemž jsem nevěděla, a dostala se díky tomu takříkajíc „pod kudlu“. Můj odlet byl naplánovaný na 2.1.2011, přičemž ještě 31.12.2010 jsme neměla potřebné vízum. Naštěstí „za pět dvanáct“ přišlo a já tedy mohla podstoupit více než třiceti hodinou cestu na jižní polokouli. Prvním pozitivním zážitkem bylo setkání s Jaromírem Jágrem na ruzyňském letišti. Do Istanbulu se zase vracel Milan Baroš. Dlouhá cesta proběhla bez problému a v ranních hodinách 4.1.2011 jsem, tradičně bez kola, přistála v australském hlavním městě, kde strávím podstatnou část přípravy stejně jako loni.
Příjemné prožití svátků vánočních a do nového roku hodně štěstí, zdraví, lásky a osobních úspěchů všem příznivcům!!! (2010-12-24)
Jediným soukromým přáním do nového roku je zdraví, jímž je podmíněn můj další sportovní růst, neboť bez něj, jak jsem se letos přesvědčila, to opravdu nejde. Je však potřeba si uvědomit, že překážky a údolí jsou místem, kde rosteme nejvíce. Neúspěchem nám chce život vzkázat, že zde potřebujeme růst, abychom byli hodni dalšího posunu vpřed. Neúspěchy, přesněji jejich zdolávání, nás činí silnějšími. Vycházíme z bažin ztroskotání a vydáváme se na další cestu vzhůru, odolnější než kdy předtím! A tak je třeba na problémy a klopýtnutí na cestě pohlížet. Když vydržíme nezbytně dlouho, konečný výsledek masivně předčí veškeré neúspěchy, kterými jste si po cestě prošli! V porovnání s finálním vítězstvím a s dosažením cíle, jsou ty drobné drápky překážek a neúspěchů titěrné, až směšné. Kdybychom to vzdali při prvním pádu, nikdy bychom se nenaučili chodit! „Překážky nejsou bariérou úspěchu. Jsou jeho podmínkou!“ Udělají z vás člověka, který si zaslouží vlastnit vytyčený cíl.
Děkuji všem, kteří za mnou stáli v době zdravotních problémů!!!
Specialized BG Fit (2010-12-04)
Ve spolupráci s firmou Specialzed, která mně v současné době poskytuje jedno z nejlepších kol na poli cyklistiky, jsem měla možnost v uplynulém týdnu podstoupit vyšetření BG Fit.
BG Fit technologie je založena na filozofii pomoci cyklistovi jet rychleji, dále, s větším komfortem současně s minimalizací možnosti zranění. Vychází z toho, že cyklistika je sportem opakování kdy při frekvenci 90 otáček za minutu udělá jezdec 5000 otáček za hodinu. Je tedy nutné tento jednostranný pohyb provádět co nejsprávněji a přizpůsobit kolo tělu, nikdy ne naopak tělo kolu. Kolo se tudíž nenastavuje ve statické pozici, ale na trenažéru, při dynamické zátěži a různých pozicích jezdce.
Tato metoda byla vyvinuta firmou Specialized po letech spolupráce s Dr. Andy Pruittem z Boulder centra pro sportovní medicínu, který se věnoval i takovým kapacitám jako je Eddy a Axel Merckx, Paolo Bettiny a jezdcům týmu Saxo Bank. Prvním odborníkem v Evropě se stal Čech Pavel Štědrý, jehož rukama jsem prošla i já.
Vyšetření i následné objevy byly opravdu zajímavé. Největší změnou tak pro mě v příštím roce zřejmě bude výměna ryze ženského modelu S-Works Amira za pánský model Tarmac, jehož parametry se pro mou postavu ukázaly výhodnější. Že bych tedy osedlala stejný speciál jako Javier Gomez :)? Do té doby jsme co nejoptimálněji nastavili mé současné kolo. Hlavní úpravou byl posun sedla, který mi efektivněji umožní přenášet sílu nohou, a korekce cyklistický treter, která vyrovná disbalance mezi delší a kratší končetinou, podpoří zborcenou klenbu a umožní plynulý kruhový pohyb. 
Čeští sportovci dostali stipendia na LOH 2012 (2010-11-13)
Ve čtvrtek 11.11.2010 přidělil v pražském hotelu Mariott mezinárodní olympijský výbor stipendia na podporu přípravy na letní olympijské hry 2012 v Londýně jedenácti českým reprezentantům. Sportovci budou čerpat finanční prostředky z dlouhodobého programu Olympijské solidarity. Člen Mezinárodního olympijského výboru Jan Železný a místopředseda ČOV pro sport František Dvořák slavnostně podepsali memorandum o udělení stipendií.
Je mi velkou ctí, že jsem se dostala mezi 11 zvolených stipendistů, mezi nimiž jsou například i druhý nejlepší oštěpař sezony na světě Petr Frydrych a překážkářka Zuzana Hejnová, druhá v Diamantové lize 2010, jachtařka roku Veronika Fenclová či dvojnásobný účastník LOH v jezdectví Jaroslav Hatla.
Program Olympijské solidarity slouží k pomoci vybraným reprezentantům při jejich přípravě a kvalifikačních bojích o olympijské hry 2012 v Londýně. Existuje několik variant programu. Českých sportovců se týká varianta nazvaná NOC Training Option čili příprava na sportovištích schválených národním olympijským výborem. Každé čtyři měsíce podává národní olympijský výbor Olympijské solidaritě zprávu o tom, jak si stipendisté vedou.
Závěrečné zhodnocení zhodnocení sezóny (2010-10-24)
I přes premiérové vítězství ve světovém poháru a dosud nejlepšího výsledku z evropského šampionátu musím letošní sezónu hodnotit jako jednu z nejhorších.
Po velice slibném začátku se mně začala lepit smůla na paty. Vše vyvrcholilo na konci srpna zlomeným prostředníčkem na pravé ruce a následnou operací. Sezónu jsem tedy musela předčasně ukončit a podzimní závody světového poháru, kde jsem si chtěla trochu spravit chuť, oželet.
Nyní mě čeká dlouhý proces znovunabytí ztracené kondice. Ten mi pomáhají zpestřit i tradiční podzimní běhy, které jsem již řadu let kvůli dlouhé triatlonové sezóně musela vynechat. Tím posledním byl domácí silniční běh Hronov – Náchod, kde jsem se po tak dlouhé výrazné pauze musela sklonit před Táňou Metelkovou a na páté zdejší vítězství si tak budu muset minimálně další rok počkat:-)))
Na tomto místě bych také ráda poděkovala všem sponzorům, kteří mě podpořili ať finačně či materiálně. Bez nich bych nikdy nemohla absolvovat nákladnou přípravu v Austrálii, kterou, doufám, za rok zúročím lépe než letos. Děkuji také všem, kteří se rozhodli mi svou přízeň zachovávat i v následujícím roce!
Poděkování (2010-09-16)
Touto cestou bych velmi ráda poděkovala celému personálu Ústavu chirurgie ruky ve Vysokém nad Jizerou, kde jsem byla 6.9. po úrazu z Francie operována, za ochotu a poskytnutou péči. Hlavně MUDr. Radku Kebrlemu za špičkovou kvalitní práci, díky níž by měl můj prst po rehabilitaci bude fungovat jako dříve. 
Když si člověk myslí, že už nemůže být hůř... (2010-09-02)
V nadcházejícím týdnu po MS má noha přestala tolik protestovat a mohla jsem začít alespoň trochu pobíhat.
O víkendu jsem se nakonec rozhodla opět začlenit do závodního procesu a pomoci svému týmu v dalším ze závodů francouzské GP. Ve Francii panovalo na rozdíl od Davosu pěkné letní počasí, takže se bylo na co těšit.
Závod pro mě však skončil velice záhy. Dosyta jsem si stihla užít plaveckou mlýnici. Při výlezu z vody jsem však, nevím sama jak, upadla na schodech. Samozřejmě jsem se ihned zvedla a pokračovala do depa. Když jsem však pohlédla na svou pravou ruku, bylo jasné, že na kolo již nenaskočím. Prostředníček pravé ruky vyvrácený do pravého úhlu a nevěstil nic dobrého. Následné tři hodiny v místní nemocnici byly utrpením s konečnou diagnózou: operace v ČR. Druhý den jsem však nejprve cestovala zpět do Švýcarska a čekala do úterý na odvoz, neboť řídit sama nebylo možné. Po příjezdu domů jsem ihned pokračovala do Vysokého nad Jizerou, kde se nachází chirurgický ústav se specializací poranění ruky. Přítomné lékaře mé zranění vyloženě zaujalo a bohužel se ukázalo, že je mnohem závažnější, než jsme čekali. Konečný verdikt: otevřená zlomenina s luxací kloubu a přetrhanými vazy na prostředníčku pravé ruky. Kvůli velkému otoku nemohla být provedena operace ihned. V pondělí mě tak čeká příjem na místní klinice. Zatím si „užívám“ předkrájených obědů a dalších vymožeností invalidy :))).
ITU Sprint World Championship Lausanne (2010-08-23)
34. místo
Když musíš, tak musíš...
Když člověk ví, že je absolutně nepřipraven a vůbec nechce závodit, tak také podle toho vypadá konečný výsledek :-(.
S 12km běhu za posledních 6 týdnů, kdy jsem si v Davosu denně s absolvovanými tréninkovými dávkami připadala jako turista a s nedoléčeným zraněním se opravdu těžko závodí. Trenérský rozkaz z hora však zněl jasně: „musíš to odjet a je mi jedno jak!“ Rozkaz byl splněn a to je tak asi jediné. Dle mého názoru totální plýtvání časem, energií a prací fyzioterapeuta.
Ještě nějakou chvíli potrvá, než se budu schopna zcela začlenit do normálního tréninkového procesu.
ITU Wolrd Championship Series London (2010-07-25)
DNF
Zrovna dnes mi do oka padl citát, který přesně reflektuje mou současnou situaci:
„Život je celý o tom, jak se člověk dokáže vyrovnat s plánem B.“
Jelikož zánět v nártu zaznamenal od minulého týdne pouze malé zlepšení, bylo od začátku jasné, že ani závod v Londýně nedopadne :-(. Zranění se ukázalo vážnější, než jsem předpokládala a zázrak se nestal.
Nyní mě tak čeká rekonvalescence – těžko říci jak dlouhá, ale žádné další starty v dohledné době neplánuji.
ITU Wolrd Championship Series Hamburg (2010-07-18)
DNF
Závod v severoněmeckém Hamburku patři mezi všemi triatlety k jednomu z nejoblíbenějších. Technická trať v samém centru města vždy přiláká velké množství diváků. Kulisa zdejšího bouřícího davu je nepřekonatelná.
Po náhlém zranění při běžeckém tréninku o uplynulém víkendu jsem však letos do Hamburku přijela značně indisponována. Nejrůznější vyšetření na počátku minulého týdne naštěstí vyloučily únavovou zlomeninu. Zranění je ale natolik vážné, že pokud nebudu opatrná, mohlo by k ní brzo dojít . Jelikož ve středu už bylo pozdě rušit cestu a start, takže do Hamburku jsem odcestovala s tím, že závod bohužel nejsem schopná dokončit. Při absenci běhu v současném tréninku však zbývá více prostoru pro práci v bazéně. Po mistrovství Evropy jsem začala pracovat na technickém zlepšení kraulového záběru, takže jsem využila možnosti vyzkoušet nové poznatky v závodě. Z vody jsem vylézala se 45s ztrátou na první závodnici v kontaktu s hlavní skupinou, což bylo rozhodně pozitivní. Stále je však co zlepšovat.
Nyní mě čeká přesun do Londýna, kde se odehrává další závod série WCS. Tentokrát ještě na provizorních tratích, které by za rok již měly přesně kopírovat ty olympijské. Věřím, že mě již noha dovolí absolvovat kompletní závod, ale rozhodně ještě nemám vyhráno.
Mistrovství Evropy Athlone (Irsko) (2010-07-06)
11. místo
Své dosavadní nejlepší umístění na evropském šampionátu jsem sice snížila na polovinu, přesto však s konečným výsledkem nemohu být spokojená. Minimálně TOP 10 bylo rozhodně reálné.
Vypadá to, že už se tu opakuji, ale bohužel závod jsem zase prohrála již v úvodní plavecké části. Nedokázala jsem se po bójkách ve správný moment zařadit do první skupiny a vytáhla z řeky Shannon druhou. Během cyklistiky se naše ztráta na čelo ustálila na 1:30 a nezbývalo tedy, než se opět pokusit alespoň pár závodnic v závěrečných deseti kilometrech seběhnout. Trať běhu byla poměrně náročná a spravedlivá se čtyřmi táhlými stoupáními, řadou zatáček i příkrých seběhů. V každém okruhu jsem se posouvala startovním polem vpřed, bohužel na více než konečné 11. místo to nestačilo. Těsně po rozdání vysvědčení bych tak svůj výkon mohla ohodnotit konečnou známkou dobrý :-).
ITU World Championship Series Madrid (2010-06-06)
19. místo
Rozhodně ne vytoužený výsledek!
V podstatě pro mě celý závod skončil hned na první bójce :-(((. Nebyla jsem dostatečně hbitá a připletla se do největší mely, která se nedá popsat jinak, než opravdová jatka. Za hlavu pod vodu, za plavky pod vodu, samá ruka, samá noha. Jedna z nejhorších bitek, které jsme kdy zažila :-(((. Po boxerské vložce jsem se tedy se ocitla téměř na konci startovního pole. Chvíli trvalo než jsem se znovu dostala do správného rytmu a začala obeplavávat závodnice před sebou. Bohužel ani zrychlení ve druhém okruhu nestačilo na výraznější posun v před.
Na kole jsem dlouho pracovala ve třetí skupině, z níž se v předposledním okruhu stala druhá po sjetí obou vedoucích skupin. Jelikož všechny dobré závodnice byly vpředu, ztráta naší ne zrovna perfektně spolupracující skupiny neustále narůstala a do druhého depu jsme opět přivezly tradiční dvou minutový odstup.
Ani poměrně solidní běh mně tak nestačil na více než 19. místo. S běžeckým výkonem mohu být spokojená, neboť jsem se celou dobu pohybovala na stejných mezičasech jako vedoucí skupina závodnic, dokud v posledním kole nedošlo k jejich zrychlení v boji o medaile a mému zpomalení, neboť posun o další místa vpřed byl již v nedohlednu.
Celkový pocit ze závodu je spíše rozčarování, neboť závěrečná příprava se vyvedla, plavání bylo stabilizované, cítila jsem se dobře, ale závod pro mě skončil nečekaně příliš brzy.
Nyní je přede mnou dlouhodobý tréninkový blok ve vysokohorském prostředí, konkrétně švýcarském Davosu, který snaž už konečně přinese „sladší odměnu“.
Hlavní partner pro olympijskou kvalifikaci na Londýn 2012 (2010-06-01)
(Tisková zpráva)
Vytrvalost, náročnost a kvalitní výsledky. To je filosofie stavební firmy Chládek a Tintěra Pardubice, která je členem českého stavebního holdingu Enteria. Tato filosofie je blízká i tak náročnému sportu, jakým je triatlon.
„Po několika letech vzájemné spolupráce v menším měřítku, jsme se rozhodli podpořit v maximální možné míře českou reprezentantku v triatlonu Vendulu Frintovou“, to jsou slova předsedy dozorčí rady skupiny Chládek a Tintěra Pardubice a generálního ředitele českého stavebního holdingu Enteria Ing. Libora Josky. Smlouva o vzájemné spolupráci byla podepsána do LOH v Londýně 2012.
Společně s V. Frintovou se díky sponzorskému zajištění, které představuje stavební holding Enteria připravuje i olympijský vítěz z Pekingu, střelec David Kostelecký.
ČP Nymburk (2010-30-05)
1. místo
Po krátkém zotavení z předchozí nemoci jsem měla o víkendu v plánu přechodový trénink jako jeden ze závěrečných stěžejních tréninků před třetím závodem MS, které se koná o nadcházejícím víkendu v Madridu. Trénink o samotě je však celkem nuda, proto jsem neváhala zvolit náhradní variantu v podobě startu na prvním závodě českého poháru, jakmile jsem ho uviděla v kalendáři.
Samotný závod proběhl poměrně hladce, kdy jsem se hned v prvním depu odpoutala od všech soupeřek. Poprvé na ČP jsme zažila, že bylo povoleno hákování mezi kategorií mužů a žen, takže o kvalitní cyklistickou část jsem měla postaráno. Tímto bych chtěla poděkovat všem mužům, kteří se mnou poctivě spolupracovali v balíku i těm, kteří se mě snažili mermomocí utrhnout, neboť to bylo to nejlepší, co jsem pro svůj trénink potřebovala. Po kvalitním kole následoval už jen uvolněný běh a tréninková jednotka byla splněna :-).
French Grand Prix Dunkerque (2010-05-23)
17. místo
Rozhodně ne výsledek, ze kterého bych byla nadšená, ale..
.. jak už to doma chodí po návratu z dáli, člověk chce stihnout vždycky spoustu věcí. Někdy bych však ani nemusela stihnout vše, jako např. chřipku, s níž jsem se v pátek ráno před závodem probudila :-(. Bohužel se již daný závod nedal zrušit a já tak s teplotou odcestovala do Francie. V sobotu mi rozhodně stále nebylo nejlépe, takže jediný stanovený cíl pro neděli byl přežít.
Kupodivu jsme velice dobře zaplavala, ale bohužel ztratila první skupinu v depu, kdy jsem se marně snažila vysoukat z neoprenu. Spolupráce v balíku na kole nebyla ideální, takže naše ztráta na čelo závodu narůstala. Běh již byl opravdu pouze o zmíněném přežití, neboť mé tělo bylo značně oslabené a v závěrečné fázi závodu už nechtělo vůbec spolupracovat.
Krom nemoci však byla první zkušenost ze seriálu francouzské Grand Prix nesmírně pozitivní. Výborné týmové zabezpečení, pěkná kulisa přístavu podpořená slunečným počasím, dobrá organizace závodu a hlavně velice kvalitní startovní pole plné nejlepších světových závodníků.
Bundesliga Gladbeck (2010-05-18)
4. místo individuální Super Sprint
3. místo týmový Sprint
Jelikož léto je zdá se v Evropě stále ještě v nedohlednu, velmi jsme ocenila, že plavecká část prvního závodu německé Bundesligy se odehrála v padesátimetrovém plaveckém bazénu :-))). Dopoledne byl na programu individuální závod na tratích 0,25 – 5,5 – 2,5km a odpoledne týmový sprint 0,55 – 22 – 5km.
Klidná voda a žádný boj zapříčinily, že jsem bazén opouštěla na druhém místě s minimální ztrátou na tréninkovou partnerku a nejžhavější kandidátku na vítězství Lisu Norden. Bohužel po velmi špatném depu, které bych mohla označit slovy „jako beran do vrat“, jsem ztratila cenné vteřinky a samozřejmě kontakt s Lisou, neboť v takto krátkém závodě se každá vteřina počítá. Zhruba v polovině cyklistické části mě dojelo hlavní pole, s nímž jsme přijela do depa. Některé ze závodnic absolvovaly cyklistickou část v běžeckých botech, proto měly nepatrnou výhodu v druhém depu. Přesto jsem však dvě nejlepší německé běžkyně docvakla záhy cca. po 300m. Šla jsem ihned do vedení, odtáhla celou běžeckou část a obě si přivedla za zády až do posledních metrů, kdy jsem již nebyla schopná zareagovat na jejich závěrečné zrychlení.
Rozhodně pro mě čtvrté místo není žádná tragédie, neboť důležité závody teprve přijdou a tento závod byl pro mě hlavně výborným rychlostním tréninkem. Po výpadku v běhu v posledních týdnech a nehezkým prognózám českých lékařů ihned po návratu ohledně mého dlouhodobého zranění jsem se svým běžeckým výkonem byla spíše mile překvapena. Bohužel však noha stále ještě není schopna absolvovat plnohodnotnou tvrdou zátěž.
Odpolední týmový sprint byl pro nás od začátku bojem o třetí místo. První dva týmy byly výkonnostně daleko před námi, ale boj o třetí až šesté místo byl zcela otevřený. Náš tým odstartoval třetí s nepatrným náskokem na týmy za sebou. Po cyklistické části s námi do depa přijely další tři týmy a bylo jasné, že o bronzové příčce se rozhodne na běhu. Tlačením nejslabší závodnice se nám nakonec podařilo protnout cíl na medailové pozici.
Triatlonista roku (samozřejmě loňského :-) (2010-05-12)
Návrat do ČR po půlroce byl opravdu hektický. Doma jsem nestrávila ani dva dny a už jsem zase seděla v autě směr matička Praha, abych se zúčastnila slavnostního vyhlášení tradiční ankety Triatlonista roku 2009. Převážně svému titulu mistryně světa v duatlonu vděčím za ovládnutí konečného pořadí ankety před Filipem Ospalým a Janem Řehulou. Pro český triatlon je to historická událost, neboť jsem se stala první ženou, které se to podařilo po dlouhých sedmnácti letech, kdy je anketa vyhlašována. Samozřejmě jsem ráda, ale doufám, že ty hlavní úspěchy na závodním poli mám ještě před sebou.
ITU World Championships Series Seoul (2010-05-08)
DNF
Popravdě řečeno ani sama nevím, co se vlastně stalo a bylo příčinou mého plaveckého výpadku. Marná snaha na kole, předčasný konec závodu :-(((
Jediné, co se dá k tomuto závodu dodat: hlavně rychle zapomenout !!! a soustředit se na lepší zítřky :-)))
Reparát: 5.6. Madrid – první závod kdy se také nanovo roztáčí kolotoč nominačních bojů na OH 2012
ITU World Championship Series Sydney (2010-04-12)
DNF
Jednou jsi nahoře, jednou dole ...
První závod mistrovství světa pro tento rok hostila australská Sydney. Deset let poté, co se zde konal premiérový závod triatlonu na OH. Tratě byly nové, ale poctivé a spravedlivé s nádhernou kulisou Opera House.
Solidní plavání se ztrátou necelých 40s na čelo závodu bylo dobrou výchozí pozicí pro celý závod. Od začátku cyklistické části bylo hlavní pole na dohled a na konci druhého okruhu jsme již utvořily kompaktní balík čítající více než třicet závodnic. Od počátku jsem však měla špatný pocit, jako bych jela se zatáhnutou brzdou. Při letmém pohledu na brzdy se však zdálo vše v pořádku a já nemohla pochopit, proč mě cyklistická část stojí tolik úsilí a už vůbec ne to, když se mi celý balík ve stoupání začal vzdalovat a já nemohla vůbec nic dělat :(. Další dva okruhy jsem absolvovala osamocena, dokud mě nedostihl druhý balík. Ani zde jsem se však necítila zrovna pohodlně, dokud se mi na jedné z obrátek úplně neuvolnilo zadní kolo a já konečně zjistila, kde je zakopán pes. Zřejmě ne zcela dotažený upínák zadního kola se obzvláště na kočičích hlavách okolo Opery uvolnil ještě více a způsobil předčasný konec mého závodu.
Jediné, co mě tak může těšit, že zadní kolo nevypadlo v nebezpečném sjezdu a nezpůsobilo nějaký závažný pád, který by mě vyřadil z následné přípravy. Za měsíc mě tak čeká reparát v Soulu. Doufám, že se mi podaří napodobit další členky mé tréninkové skupiny, které obsadily hned 4 místa v TOP 10, přičemž i celkové vítězství.
Mooloolaba ITU Triathlon World Cup (2010-03-29)
1. místo
První vítězství ve světovém poháru, co dodat?
Samozřejmě jsem velice ráda, že se mi podařilo po dlouhém úsilí konečně dostat českou vlajku na nejvyšší stupínek v seriálu SP. Samotný závod se však rozhodně nevyvíjel zcela podle mých představ.
Při rozplavání jsem si „šikovně“ zvrtla kotník, který ještě stále není úplně doléčen po lednovém výronu. V ten moment jsem už myslela, že pro mě závod skončil, neboť jsem cítila obrovskou bolest a zpět do atletického stanu jsem musela dojít, protože běh v písku byl zcela vyloučen. Do startu zbývalo zhruba 15 min a v podstatě se už nedalo nic dělat. Kotník jsem alespoň promasírovala a protáhla a vydala se na start. Ten jsem měla kupodivu poměrně zdařilý. Dle předpokladu se ve vlnách startovní pole dost roztrhalo. V první části jsem stále držela výhodnou pozici v hlavním poli, ale bohužel okolo druhých bójek jsem ji ztratila a tím i kontakt s vedoucími závodnicemi. Z vody jsem vylézala se ztrátou zhruba 1:20 na první a bylo jasné, že mě opět čeká stíhací jízda na kole. V prvním okruhu vykrystalizoval první i druhý balík, kde jsem byla já. Naše skupina bohužel moc nespolupracovala a naše ztráta začala postupně narůstat. Brzy jsme však dostihly loňskou vítězku tohoto závodu K. Sweetland, která se následně stala hnacím motorem naší skupiny. V druhé polovině cyklistické části jsme tak začali umazávat cenné vteřiny a do druhého depa nakonec dorazily s 40 sekundovou ztrátou. V té chvíli jsem věděla, že ještě není nic definitivně ztracené, přestože vpředu bylo pár dobrých běžkyň. Rozhodně jsem v té chvíli však nepomýšlela na vítězství. TOP 10 byla reálnější :). Vyrovnaným během jsem se začala posouvat dopředu a v náběhu do posledního kola byla na čtvrtém místě. V posledním kole jsem zmobilizovala zbytky sil a zhruba 800m před cílem přebrala vedení celého závodu. Cílová rovinka se mi zdála neskutečně dlouhá a neměla jsem tušení, jak daleko za mnou jsou další závodnice, neboť jsem se již nechtěla otáčet zpět. Byla jsem nesmírně ráda, že se mi získaný náskok podařilo udržet až do cíle.
Gatorade Queensland Tri Series - Raby Bay (2010-02-28)
1. místo
Tak ani napodruhé nám počasí na Sunshine Coast příliš nepřálo. Naštěstí se déšť vyhnul alespoň nedělnímu ránu, kdy jsme absolvovali další ze série místních závodů.
Tentokrát byly distance ještě zajímavější. Závod měl podobu 3x (250m plavání – 5km kolo – 1,5km běh), přičemž mezi jednotlivými závody bylo 10 – 15 minut odpočinku. Bylo tedy důležité dobře si rozvrhnout síly, pokud jsem chtěla pomýšlet na přední umístění v konečném pořadí.
Samotný závod se vyvíjel poměrně solidně. Po výhře v prvním závodě jsem však byla trochu unavená a druhý závod spíše protrpěla a skončila v něm čtvrtá. Stále jsem však měla velmi dobrou pozici uhájit celkové vítězství. Takže z posledního depa jsem nasadila tempo, na které jsem zvyklá z běžeckých závodů na dráze, a vytvořila si tak hned v úvodu dostatečný náskok, na který nikdo nedokázal odpovědět. Po výhře ve třetím závodě mi tak připadlo i celkové vítězství.
Celá naše skupina si vedla výborně. V ženské kategorii jsme obsadily první čtyři příčky plus sedmé místo, přičemž bodové rozdíly byly minimální. A druhé a třetí místo bylo dokonce dělené, neboť Vicky Holland i Barbara Riveros nasbíraly během tří závodů shodný počet bodů, o pouhé dva body méně než já. V mužské kategorii skončil Dave Matthews druhý a Andreas Giglmayr sedmý.
Tak jen tak dál!
Sérii přípravných závodů jsme tímto úspěšně ukončili a teď už nás čekají pouze čtyři týdny poctivé roboty do prvního závodu světového poháru v Mooloolabě.
Contact Tri Series Takapuna (2010-02-21)
2. místo
Jelikož se blížila doba vypršení tříměsíčního turistického víza, které mi umožňuje pobyt v Austrálii, musela jsem si udělat malý „výlet“ za hranice. Samozřejmě jsem si nemohla odjet jen tak na dovolenou, ale musela skloubit cestu na Zéland alespoň z jedním z místních závodů :).
Výběr padl na závod z místní Contact Tri Série odehrávající se v nejlidnatějším městě Aucklandu. Dobrou organizaci a skvělou diváckou kulisu závodu podpořil ještě přímý přenos na místním nejsledovanějším sportovním kanálu. Nutno dodat, že trať závodu byla velice atraktivní. Distance byly o něco kratší než při sprint triatlonu. 16 km kola se však odehrávalo na 10 okruzích. Trať tedy byla nesmírně rychlá a technicky náročná – obsahovala zhruba 50 zatáček, což je na 16km opravdu hodně.
Boj o přední příčky se odehrával v podstatě mezi členy mé tréninkové skupiny proti Novozélanďankám, které nastoupily v plné sestavě v čele s Andreou Hewitt, jež loni skončila třetí v konečném hodnocení seriálu závodu mistrovství světa. Po plavání se na čele utvořila šestičlenná skupina, v níž jsem naštěstí nechyběla. Na kole jsem bohužel na technické trati nebyla schopná najít správný rytmus a držela se celou dobu na konci balíku. V běžecké části odpadly pouze dvě závodnice a bylo jasné, že o konečném pořadí i nepopulární bramborové medaili se rozhodne až ve finiši. Ten zahájila Vicky Holland z mé tréninkové skupiny. Když jsme se dostala na její úroveň, došlo bohužel k malé kolizi loktů. Ztratila jsem tím rytmus a jeden krok na Vicky a už neměla na malém prostoru možnost znovu akcelerovat a skončila tedy druhá. Rozhodně to však nepokazilo dojem z celého závodu i Aucklandu.
Zvláštní poděkování patří Pam a Niguelu Seebold, kteří se stali na těch pár dní náhradní rodinou a hlavně i sponzory celého pobytu pro mě a Kate Roberts z Jihoafrické republiky. Díky nim jsme měly možnost si prohlédnout i některé místní atrakce, ochutnat nejrůznější delikatesy a uniknou z dlouhotrvajícího tréninkového procesu.
Noví partneři pro nadcházející sezónu (2010-02-14)
Velké poděkování patří firmě Specialized, která se pro tento rok stane jedním z mých klíčovách sponzorů - bez kola se dá těžko zvládnout triatlon :).
Sponzorské zastoupení od firmy Specialized obnáší vybavení velomateriálem, konkrétně ženským silničním speciálem pro rok 2010 pod označením S-Works Amira, týmovou přilbou S- Works, závodními triatlonovými tretrami a tréninkovými cyklistickými tretrami.
Velmi mě těší být podporována stejnou firmou a závodit na stejné značce kola jakou v současnosti používají taková jména cyklistiky jako například vítěz TDF Španěl Alberto Contador a jeho stáj Astana, bratři Andy a Frank Schleckovi ve stáji Saxo Bank, nebo mistr světa v časovce Švýcar Cancellara.
Za tuto podporu velmi děkuji českému zastoupení firmy Specialized.
Další úspěšné jednání proběhlo zde na australské půdě, kde se mi podařilo získat podporu od firmy 2XU a zařadit se po bok olympijské vítězky Emmy Snowsill a dalších skvělých triatletů prezentující tuto značku. V nadcházející sezóně tak budu využívat zejména nejnovější model neoprenu Project X a novou řadu kompresního oblečení značky 2XU.
Gatorade Queensland Tri Series - Caloundra (2010-02-08)
5. místo
Trénink na druhé straně zeměkoule postupuje mílovými kroky kupředu a začátek sezóny se kvapem blíží. Proto jsme se rozhodli věnovat únor řadě přípravných závodů, jejichž cílem je osvěžit si závodní rituál a převést do praxe řadu nových technických návyků. Jedinou nepříjemností jsou stále přetrvávající bolesti kotníku, který před třemi týdny utrpěl těžký výron a téměř dva týdny jsem tak strávila bez běhu.
Kvůli nedostatku financí byla bohužel zrušena místní prestižní série závodů tzv. Challange Series. Tím pádem i první výlet na Tasmánii, na který jsme se tak těšila :). Náš výběr se tak obrátil k sérii závodů v Queenslandu.
První závod se odehrál na Sunshine Coast v letovisku Caloundra. Bohužel v den závodu Sunshine Coast čest svému jménu rozhodně neudělalo. Od časného rána bylo celé pobřeží sužováno těžkými přívalovými dešti. Samotný příjezd na start byla pořádná výzva, která na nikom nenechala nit suchou. Špatné počasí výrazně ovlivnilo i rozcvičení před závodem, ale podmínky měli všichni stejné. Závod se odehrál na atraktivních distancí Enduro: 2x(300m – 7km – 1,8km). Pro mě to byl první start stejného formátu po sedmi letech, kdy jsem obdobný závod absolvovala ještě coby juniorský evropský pohár.
Ve startovním poli chyběly největší australské hvězdy, přesto se sešla velice kvalitní konkurence v čele s tzv. Young Guns :), jak je oficiálně nazývána talentovaná mládež pod taktovkou AIS, a několik dalších zahraničních závodnic, které rovněž využívají výborné australské podmínky pro zimní přípravu.
Krátké úvodní plavání startovní pole výrazně neroztrhalo a z vody tak vylézal souvislý had závodnic. Bohužel hned první depo rozhodlo o mém dalším osudu na trati. Dvě závodnice přede mnou měly kolizi, které jsme se již nemohla vyhnout a skončila také na mokrém asfaltu. Ihned jsem sice v závodě pokračovala, ale ani při druhém nástupu na kolo jsem nebyla úspěšná :(. Při pádu mně spadl řetěz. Musela jsem tedy znovu slézt a nasadit ho. V závodě tohoto formátu rozhoduje každičká vteřina a po mém incidentu bylo čelo závodnic dávno pryč. Následovala tedy sólová stíhací jízda a běh téměř v podobě mílařského závodu. Krátké osvěžení ve vodě a ještě jednou :). V cíli z toho nakonec bylo páté místo. Rozhodně ne vysněné umístění, ale ze zdánlivě ztracené předposlední pozice po prvním depu velký výkon, za který jsem dostala uznání několika australských trenérů, což je pocta.
Závod tedy nevyšel přesně dle mého plánu, ale za předvedený výkon se rozhodně nemusím stydět a se současnou formou mohu být spokojena. Trénink se, zdá se, ubírá správným směrem a přestože jsou tréninkové jednotky stále cíleny spíše objemově, rozhodně jsem rychlostně příliš nezaostávala.
Vyhlášení ČP 2009 (2010-01-15)
Dne 9.1.2010 proběhlo v brněnském hotelu Voroněž slavnostní vyhlášení Českého poháru za uplynulý rok. Cenu za vítězství v ženské kategorii za mě převzal bratr, který se v létě po úspěšné promoci na místní Masarykově univerzitě, rozhodl v moravské metropoli usadit a na vyhlášení tak neměl daleko.