Aktuality
Nový partner (2012-01-15)
Je mi potěšením přivítat „na palubě“ nového sponzora, jímž je společnost Aminostar - tradiční výrobce kvalitní a prověřené sportovní výživy. Jedno z hesel české firmy sídlící v Loukově u Mnichova Hradiště je pomáhat dosáhnout lepších sportovních výsledků s menší námahou. Je v tom sice trochu nadsázky, protože dřiny a námahy je v mém sportu dost a dost. Doufám však, že s kvalitními výrobky zejména řady XpowerTM , určené pro vytrvalostní sporty, se mi podaří optimalizovat své výkony i regeneraci a tím se mi usnadní i cesta na druhé olympijské hry.
Jak na Nový rok, tak po celý rok (2012-01-13)
V rámci výše uvedeného přísloví jsem hned první týden nového roku zahájila soustředěním. Místem konání bylo šumavské Srní. Jak už bývá zvykem, nikdo ze seniorské reprezentace se nezúčastnil, tak jsem celý týden strávila v příjemné společnosti závodníků juniorské a K23 reprezentace. I když to na mnoha místech naší republiky vypadá, jako kdyby bylo na blízku jaro, na Šumavě jsme si na nedostatek sněhu nemohli stěžovat a na běžkách odtrénovali vše podle plánu. Zázemím plaveckých tréninků byl jako každoročně hotel Srní. Jediný hotel v ČR, jež disponuje 25m bazénem. Pro mě byla velmi příjemná změna tréninku ve větší skupině a tudíž možnost naplavat více kilometrů s menším úsilím tzv. v nohách.
Celkově se náš pobyt vydařil po všech stránkách a jsem ráda, že jsem se ho díky podpoře CSMV mohla zúčasnit. Svazová podpora v olympijském roce ještě klesla pod úroveň bodu mrazu a s tak vysokou odměnou, která mi připadla za stříbrnou medaili z ME, bych si na Srní mohla dovolit celé tři dny...
PF 2012 (2011-12-24)
Předvánoční čas = čas anket (2011-12-20)
Předvánoční čas také obvykle bývá dobou nejrůznějších anket. Po dlouhých deseti letech se triatlonu díky mému jménu opět podařilo proklouznout do padesátky nejlepších sportovců republiky. Po zásluze vyhrála nejprestižnější anketu Sportovec roku 2011 wimbledonská vítězka Petra Kvitová. Na druhém a třetím místě ji doplnili biker Jaroslav Kulhavý a rychlobruslařka Martina Sáblíková. Jelikož získali v letošním roce čeští sportovci na světových akcích 130 medailí, byla anketa velmi našlapaná.
Mezi nejlepšími sportovci města Brna jsem jako členka brněnského Ekolu obsadila páté místo, přičemž vítězství si odnesl motocyklový závodník Lukáš Pešek.
Tradiční adventní akcí je také ocenění nejúspěšnějších sportovních reprezentantů České republiky (tj. medailistů z ME a MS) zástupci MŠMT probíhající v Kaiserštejnském paláci na Malostranském náměstí v Praze. Po dlouhých pěti letech jsem díky stříbrné medaili z mistrovství Evropy měla opět možnost se této příjemné akce zúčastnit a převzít ocenění z rukou olympijského vítěze Roberta Změlíka, bývalého úspěšného cyklisty, nyní poslance Jozefa Regece a náměstka pro sport Jana Kocourka. Ojedinělá akce spojuje nejen úspěšné sportovce, ale oceňuje rovněž sportovce, kteří v životě neměli tolik štěstí, jsou postiženi nějakým handicapem a o to více musí v těžkých chvílích bojovat, za což si zaslouží veliký obdiv a uznání. V neposlední řadě jsou přítomny sportovní legendy, kterým letos opět kralovala paní Dana Zátopková společně s Věrou Čáslavskou.
Alespoň někteří vědí, co má opravdu váhu (2011-12-18)
www.etriatlon.cz/rozhovory_profily/29600_stribrny_uspech_frintove_nebyl_docenen.html
Tréninkové volno (2011-12-15)
Letošní volno bylo jedním z mých splněných snů. Na novém Zélandu jsme už závodila několikrát, ale nikdy jsem neměla možnost vidět z něho více. Proto jsem se letos rozhodla strávit ho zde, když už jsme měla letenku na závod v kapse. V den závodu mě přiletěla podpořit má sestřenice a spolu jsme pak strávily následující tři týdny poznáváním místních krás. Volno bylo pojato spíše aktivně. Podnikly jsme několik dlouhých treků, během jednoho např. zdolaly převýšení 1200m během pouhých tři hodin. Absolutním vrcholem však byl dvoudenní trek v národním parku Abel Tasman, kde jsme nocovaly na pláži. Viděly a zažily jsme hodně, le Zéland nabízí tolik krás a možností, že jsme zdaleka nevyčerpaly všechny.
Bohužel volno uteklo jako voda a nezbývá než se vrhnout opět do práce. Ne nadarmo se říká, že co v zimě zaseješ, na jaře sklidíš. Na jaře přijde velice důležitá část sezóny, kdy se uzavře konečná olympijská kvalifikace. Přede mnou je tedy dlouhá a tvrdá příprava.
Hurá vstříc olympijské sezóně! Londýn volá :-))).
Auckland ITU Triathlon World Cup (2011-11-20)
17. místo
Nestává se tak často, abych si na světový pohár balila spacák, hůlky a pohorky a odlétala
s krosnou:-))). SP v Aucklandu byl mým posledním letošním závodem a já se rozhodla si poté vychutnat posezónní volno na Novém Zélandu.
Jelikož jsem v Aucklandu měla možnost bydlet u kamaráda Vítka Tomana, za což mu tímto velice děkuji, neváhala jsem a směr jižní polokoule nabrala již v pondělí, abych předešla problémům s aklimatizací jako v předchozích závodech. Od středy ráno jsem tak měla dostatek času, abych se vyrovnala s dvanáctihodinovým časovým posunem.
Na závod jsem se velice těšila, neboť každý závod na Zélandu či v Austrálii je prostě „special“. Triatlonem zde lidé žijí a podle toho také vypadá atmosféra.
Ráno před závod jsem plná elánu vyrazila na rozcvičení. Přemýšlela jsem, co je ještě potřeba sbalit, jak by se měl závod ideálně vyvíjet apod., když v tom jako v nejhorším snu jsem si podvrtla kotník a udělala výron. Velká bolest, pocit bezmoci a slzy v očích před závodem, na který jsem se tak těšila.
Na startovní molo jsem dokulhala a nebyla si jistá, zda vůbec budu moci závod dokončit. Plavalo se poměrně pomalu a při skoku do druhého kola bylo pole stále kompaktní. Nemilým zjištěním tak po výlezu z vody bylo, že během druhého okruhu naši skupinu někdo odpojil a opět jsme vylézaly s více než minutovou ztrátou. Extrémně těžká cyklistická část, navržená dvojnásobným olympijským medailistou B. Dochertym, mi vzala všechny síly. V naší skupině nechtěl nikdo střídat. Opravdu se nestává, abych já oddřela téměř všechnu práci na špici. Podle toho také vypadal závěrečný běh, kdy ještě vygradovala bolest v kotníku. Když jsem protla cílovou pásku, nebyla jsem si jistá tím, zda to mělo vůbec cenu a neublížila jsem zbytečně noze ještě více.
Rozhodně velké zklamání a výsledek, pro nějž jsme si na druhou stranu zeměkoule nejela. Co se dá dělat? Hodit to za hlavu a jede se dál. Vytoužené třítýdenní volno v jedné z nejkrásnějších zemí
světa:-).
ITU Guatape World Cup (2011-11-11)
17. místo
Trochu moc zážitků na jeden výlet
Popravdě řečeno, když se řekne Kolumbie, vybaví se mi v první řadě drogy, násilí a vysoká kriminalita. Před cestou tak oprávněně panovaly značné obavy a z důvodů bezpečnosti a financí jsem ani neuvažovala o nějaké aklimatizaci před závodem, který se konal v nadmořské výšce v 1900m. To se ukázalo jako hlavní problém průměrného výsledku.
Dlouhá cesta po ose: Praha – Mnichov – Madrid – Bogota – Medellin – Guatape začala nabírat špatný směr hned v Madridu. Když jsme po ranveji rolovali s 2,5h zpožděním, bylo mi jasné, že naděje, že bych v Bogotě stihla následující spojení jsou ty tam. Neplánovaně jsem si tak cestu prodloužila o noc v Bogotě. Tím však problémy neskončily, protože mé kolo Madrid ani neopustilo. Že mě po změně letu druhý den ráno na letišti v drogově nejznámějším městě Medellinu nečekal transfer, mě už vůbec nepřekvapilo. Naštěstí tam se ke mně již připojili další dva závodníci, takže jsem mohla zůstat relativně klidná a jen se modlit, že kolo do závodu dorazí. To se mi nakonec vyplnilo, přestože do startu zbývalo pouhých 15h. Abych vyzkoušela, že kolo cestou neutrpělo žádnou škodu, rozhodla jsme se ho ještě rychle v podvečer závodu „vyvenčit“. Defekt a přívalový déšť mi dělaly společnost více než polovinu cesty. Abych se nenudila, při večeři jsem tak ještě sháněla k zapůjčení náhradní přední kolo.
V den závodu zazvonil budík ve 4h a celé Guatape stále zkrápěl silný déšť. Do depa jsem se tak vydala o téměř hodinu později než bývá zvykem. Promočená na kost jsem zjistila, že plavecká část bude v neoprénu. Jediné řešení, jak zůstat aspoň relativně v teple a suchu tak bylo okamžitě nasadit neoprén a veškerou další činnost už provádět v něm. Bohužel ani to moc nepomohlo a jediné místo, kde se člověk opravdu trochu zahřál byla voda. O to horší překvapení bylo, když jsem rozplavání ukončila a zjistila, že start závodu je odložen prozatím na neurčito. To se mi za deset let na okruhu ITU závodů stalo poprvé a jen to dokumentuje šílenost tamního počasí. Nakonec se delegáti ITU shodli, že start závodu bude posunut o hodinu a že tratě olympijského závodu budou zkráceny na polovinu do podoby sprint triatlonu.
Další hodinka v zimě a další rozplavání a mohlo sejít opět na start. Začátek plavání byl výborný, jenže záhy se projevila má nulová aklimatizace. Nedostatek kyslíku a laktát na maximum mě provázely po celý zbytek plavání a já se už jen trápila. Z vody jsme vylezla v kontaktu s hlavním polem a na začátku cyklistické části se dostala do druhého balíku. Záhy však přišlo prudké stoupání, na které můj organismus už nebyl schopen reagovat a mně se tak opět vzdálila vidina dobrého výsledku. Když mě dojel třetí balík, jen jsem se bála, aby se to v dalším kopci neopakovalo. To se naštěstí nestalo, ale ani tak nebylo kolo jednoduché a v posledních dvou okruzích mi začala být velká zima. V depu tak nastal problém sundat přilbu a obléci běžecké boty. Na běhu se naštěstí člověk brzy zahřál a já už jen setrvačností běžela do cíle. Proto mě velice překvapilo, že jsem nakonec běžela čtvrtý nejrychlejší čas a o to víc mě mrzel cyklistický výpadek z druhé ho balíku. Závodit do 1900m n.m. se tedy už bez řádné aklimatizace rozhodně nechystám.
Jen poslední malý bonbónek z cesty zpět domů. Transfer zpět na letiště vezl zvlášť zavazadla a závodníky. Po hodině čekání na letišti byla naše kola stále v nedohlednu a letadlo téměř připravené k odletu. Asi abychom si ještě užili trochu adrenalinu před dlouhou cestou domů :))). Sbohem Kolumbie!!!
Běh obcí Horní Ředice (2011-10-31)
1. místo
Poslední říjnový víkend jsem věnovala dalšímu z přípravných běžeckých závodů. Tentokrát měřila trať pouze 5km, o to rychlejší však bylo tempo závodu, neboť na startu se objevila i nestárnoucí Táňa Metelková. Většinu závodu jsme běžely bok po boku. Ve druhém jsem začala cítit, že jsem to asi přepálila. O to větší bylo mé překvapení, když jsem se ještě dokázala zmáčknout v závěrečném finiši a Táňu udolala. Každopádně to byl jeden z mých nejrychlejších běhů za poslední rok a velice kvalitní příprava před posledními dvěma podniky světového poháru.
Hronov - Náchod (2011-10-22)
1. místo
S číslem pět na hrudi pro páté vítězství, aneb má srdeční záležitost :)))
Význam tohoto závodu asi nejlépe vystihuje následující situace:
Pátek večer: Přece si nebudu ničit nohy na asfaltu v závodních botách, tréninkové Asics Gel-DS Trainer jsou pro zítřejší běh jasnou volbou. To jsou takové moje druhé „bačkory“. Musím rychle najít modrý kinesio tejp stejné barvy jako boty :))).
Sobota ráno: Růžová či žlutá, toť otázka? Co nadělám, k těm modrým botám a tejpu už to stejně ladit nebude... Kde mám ty růžové náušnice? :)))
To jen malá názorná ilustrace závěrečných příprav:))).
Ráno jsem se probudila a teploměr se poprvé přehoupl do minusových hodnot. Naštěstí se rozfoukala mlha a na závod již panovaly ideální podmínky: azuro a téměř bezvětří. Proslulý východočeský běh letos přivítal rekordní počet 380 účastníků ze pěti států.
Jsem velice ráda, že se mi při šestém startu podařilo vybojovat páté vítězství a na náchodském náměstí si opět vychutnat skvělou atmosféru a povzbuzování spousty známých tváří. Prostě není nad domácí závod.
Výsledný čas sice nepatří k mým nejrychlejším na této trati, vzhledem k tréninkovému nasazení je však více než slibným začátkem pro další závody.
Za rok bych prosila číslo 6 :-))).
