Aktuality
Když si člověk myslí, že už nemůže být hůř... (2010-09-02)
V nadcházejícím týdnu po MS má noha přestala tolik protestovat a mohla jsem začít alespoň trochu pobíhat.
O víkendu jsem se nakonec rozhodla opět začlenit do závodního procesu a pomoci svému týmu v dalším ze závodů francouzské GP. Ve Francii panovalo na rozdíl od Davosu pěkné letní počasí, takže se bylo na co těšit.
Závod pro mě však skončil velice záhy. Dosyta jsem si stihla užít plaveckou mlýnici. Při výlezu z vody jsem však, nevím sama jak, upadla na schodech. Samozřejmě jsem se ihned zvedla a pokračovala do depa. Když jsem však pohlédla na svou pravou ruku, bylo jasné, že na kolo již nenaskočím. Prostředníček pravé ruky vyvrácený do pravého úhlu a nevěstil nic dobrého. Následné tři hodiny v místní nemocnici byly utrpením s konečnou diagnózou: operace v ČR. Druhý den jsem však nejprve cestovala zpět do Švýcarska a čekala do úterý na odvoz, neboť řídit sama nebylo možné. Po příjezdu domů jsem ihned pokračovala do Vysokého nad Jizerou, kde se nachází chirurgický ústav se specializací poranění ruky. Přítomné lékaře mé zranění vyloženě zaujalo a bohužel se ukázalo, že je mnohem závažnější, než jsme čekali. Konečný verdikt: otevřená zlomenina s luxací kloubu a přetrhanými vazy na prostředníčku pravé ruky. Kvůli velkému otoku nemohla být provedena operace ihned. V pondělí mě tak čeká příjem na místní klinice. Zatím si „užívám“ předkrájených obědů a dalších vymožeností invalidy :))).
ITU Sprint World Championship Lausanne (2010-08-23)
34. místo
Když musíš, tak musíš...
Když člověk ví, že je absolutně nepřipraven a vůbec nechce závodit, tak také podle toho vypadá konečný výsledek :-(.
S 12km běhu za posledních 6 týdnů, kdy jsem si v Davosu denně s absolvovanými tréninkovými dávkami připadala jako turista a s nedoléčeným zraněním se opravdu těžko závodí. Trenérský rozkaz z hora však zněl jasně: „musíš to odjet a je mi jedno jak!“ Rozkaz byl splněn a to je tak asi jediné. Dle mého názoru totální plýtvání časem, energií a prací fyzioterapeuta.
Ještě nějakou chvíli potrvá, než se budu schopna zcela začlenit do normálního tréninkového procesu.
ITU Wolrd Championship Series London (2010-07-25)
DNF
Zrovna dnes mi do oka padl citát, který přesně reflektuje mou současnou situaci:
„Život je celý o tom, jak se člověk dokáže vyrovnat s plánem B.“
Jelikož zánět v nártu zaznamenal od minulého týdne pouze malé zlepšení, bylo od začátku jasné, že ani závod v Londýně nedopadne :-(. Zranění se ukázalo vážnější, než jsem předpokládala a zázrak se nestal.
Nyní mě tak čeká rekonvalescence – těžko říci jak dlouhá, ale žádné další starty v dohledné době neplánuji.
ITU Wolrd Championship Series Hamburg (2010-07-18)
DNF
Závod v severoněmeckém Hamburku patři mezi všemi triatlety k jednomu z nejoblíbenějších. Technická trať v samém centru města vždy přiláká velké množství diváků. Kulisa zdejšího bouřícího davu je nepřekonatelná.
Po náhlém zranění při běžeckém tréninku o uplynulém víkendu jsem však letos do Hamburku přijela značně indisponována. Nejrůznější vyšetření na počátku minulého týdne naštěstí vyloučily únavovou zlomeninu. Zranění je ale natolik vážné, že pokud nebudu opatrná, mohlo by k ní brzo dojít . Jelikož ve středu už bylo pozdě rušit cestu a start, takže do Hamburku jsem odcestovala s tím, že závod bohužel nejsem schopná dokončit. Při absenci běhu v současném tréninku však zbývá více prostoru pro práci v bazéně. Po mistrovství Evropy jsem začala pracovat na technickém zlepšení kraulového záběru, takže jsem využila možnosti vyzkoušet nové poznatky v závodě. Z vody jsem vylézala se 45s ztrátou na první závodnici v kontaktu s hlavní skupinou, což bylo rozhodně pozitivní. Stále je však co zlepšovat.
Nyní mě čeká přesun do Londýna, kde se odehrává další závod série WCS. Tentokrát ještě na provizorních tratích, které by za rok již měly přesně kopírovat ty olympijské. Věřím, že mě již noha dovolí absolvovat kompletní závod, ale rozhodně ještě nemám vyhráno.
Mistrovství Evropy Athlone (Irsko) (2010-07-06)
11. místo
Své dosavadní nejlepší umístění na evropském šampionátu jsem sice snížila na polovinu, přesto však s konečným výsledkem nemohu být spokojená. Minimálně TOP 10 bylo rozhodně reálné.
Vypadá to, že už se tu opakuji, ale bohužel závod jsem zase prohrála již v úvodní plavecké části. Nedokázala jsem se po bójkách ve správný moment zařadit do první skupiny a vytáhla z řeky Shannon druhou. Během cyklistiky se naše ztráta na čelo ustálila na 1:30 a nezbývalo tedy, než se opět pokusit alespoň pár závodnic v závěrečných deseti kilometrech seběhnout. Trať běhu byla poměrně náročná a spravedlivá se čtyřmi táhlými stoupáními, řadou zatáček i příkrých seběhů. V každém okruhu jsem se posouvala startovním polem vpřed, bohužel na více než konečné 11. místo to nestačilo. Těsně po rozdání vysvědčení bych tak svůj výkon mohla ohodnotit konečnou známkou dobrý :-).
ITU World Championship Series Madrid (2010-06-06)
19. místo
Rozhodně ne vytoužený výsledek!
V podstatě pro mě celý závod skončil hned na první bójce :-(((. Nebyla jsem dostatečně hbitá a připletla se do největší mely, která se nedá popsat jinak, než opravdová jatka. Za hlavu pod vodu, za plavky pod vodu, samá ruka, samá noha. Jedna z nejhorších bitek, které jsme kdy zažila :-(((. Po boxerské vložce jsem se tedy se ocitla téměř na konci startovního pole. Chvíli trvalo než jsem se znovu dostala do správného rytmu a začala obeplavávat závodnice před sebou. Bohužel ani zrychlení ve druhém okruhu nestačilo na výraznější posun v před.
Na kole jsem dlouho pracovala ve třetí skupině, z níž se v předposledním okruhu stala druhá po sjetí obou vedoucích skupin. Jelikož všechny dobré závodnice byly vpředu, ztráta naší ne zrovna perfektně spolupracující skupiny neustále narůstala a do druhého depu jsme opět přivezly tradiční dvou minutový odstup.
Ani poměrně solidní běh mně tak nestačil na více než 19. místo. S běžeckým výkonem mohu být spokojená, neboť jsem se celou dobu pohybovala na stejných mezičasech jako vedoucí skupina závodnic, dokud v posledním kole nedošlo k jejich zrychlení v boji o medaile a mému zpomalení, neboť posun o další místa vpřed byl již v nedohlednu.
Celkový pocit ze závodu je spíše rozčarování, neboť závěrečná příprava se vyvedla, plavání bylo stabilizované, cítila jsem se dobře, ale závod pro mě skončil nečekaně příliš brzy.
Nyní je přede mnou dlouhodobý tréninkový blok ve vysokohorském prostředí, konkrétně švýcarském Davosu, který snaž už konečně přinese „sladší odměnu“.
Hlavní partner pro olympijskou kvalifikaci na Londýn 2012 (2010-06-01)
(Tisková zpráva)
Vytrvalost, náročnost a kvalitní výsledky. To je filosofie stavební firmy Chládek a Tintěra Pardubice, která je členem českého stavebního holdingu Enteria. Tato filosofie je blízká i tak náročnému sportu, jakým je triatlon.
„Po několika letech vzájemné spolupráce v menším měřítku, jsme se rozhodli podpořit v maximální možné míře českou reprezentantku v triatlonu Vendulu Frintovou“, to jsou slova předsedy dozorčí rady skupiny Chládek a Tintěra Pardubice a generálního ředitele českého stavebního holdingu Enteria Ing. Libora Josky. Smlouva o vzájemné spolupráci byla podepsána do LOH v Londýně 2012.
Společně s V. Frintovou se díky sponzorskému zajištění, které představuje stavební holding Enteria připravuje i olympijský vítěz z Pekingu, střelec David Kostelecký.
ČP Nymburk (2010-30-05)
1. místo
Po krátkém zotavení z předchozí nemoci jsem měla o víkendu v plánu přechodový trénink jako jeden ze závěrečných stěžejních tréninků před třetím závodem MS, které se koná o nadcházejícím víkendu v Madridu. Trénink o samotě je však celkem nuda, proto jsem neváhala zvolit náhradní variantu v podobě startu na prvním závodě českého poháru, jakmile jsem ho uviděla v kalendáři.
Samotný závod proběhl poměrně hladce, kdy jsem se hned v prvním depu odpoutala od všech soupeřek. Poprvé na ČP jsme zažila, že bylo povoleno hákování mezi kategorií mužů a žen, takže o kvalitní cyklistickou část jsem měla postaráno. Tímto bych chtěla poděkovat všem mužům, kteří se mnou poctivě spolupracovali v balíku i těm, kteří se mě snažili mermomocí utrhnout, neboť to bylo to nejlepší, co jsem pro svůj trénink potřebovala. Po kvalitním kole následoval už jen uvolněný běh a tréninková jednotka byla splněna :-).
French Grand Prix Dunkerque (2010-05-23)
17. místo
Rozhodně ne výsledek, ze kterého bych byla nadšená, ale..
.. jak už to doma chodí po návratu z dáli, člověk chce stihnout vždycky spoustu věcí. Někdy bych však ani nemusela stihnout vše, jako např. chřipku, s níž jsem se v pátek ráno před závodem probudila :-(. Bohužel se již daný závod nedal zrušit a já tak s teplotou odcestovala do Francie. V sobotu mi rozhodně stále nebylo nejlépe, takže jediný stanovený cíl pro neděli byl přežít.
Kupodivu jsme velice dobře zaplavala, ale bohužel ztratila první skupinu v depu, kdy jsem se marně snažila vysoukat z neoprenu. Spolupráce v balíku na kole nebyla ideální, takže naše ztráta na čelo závodu narůstala. Běh již byl opravdu pouze o zmíněném přežití, neboť mé tělo bylo značně oslabené a v závěrečné fázi závodu už nechtělo vůbec spolupracovat.
Krom nemoci však byla první zkušenost ze seriálu francouzské Grand Prix nesmírně pozitivní. Výborné týmové zabezpečení, pěkná kulisa přístavu podpořená slunečným počasím, dobrá organizace závodu a hlavně velice kvalitní startovní pole plné nejlepších světových závodníků.
Bundesliga Gladbeck (2010-05-18)
4. místo individuální Super Sprint
3. místo týmový Sprint
Jelikož léto je zdá se v Evropě stále ještě v nedohlednu, velmi jsme ocenila, že plavecká část prvního závodu německé Bundesligy se odehrála v padesátimetrovém plaveckém bazénu :-))). Dopoledne byl na programu individuální závod na tratích 0,25 – 5,5 – 2,5km a odpoledne týmový sprint 0,55 – 22 – 5km.
Klidná voda a žádný boj zapříčinily, že jsem bazén opouštěla na druhém místě s minimální ztrátou na tréninkovou partnerku a nejžhavější kandidátku na vítězství Lisu Norden. Bohužel po velmi špatném depu, které bych mohla označit slovy „jako beran do vrat“, jsem ztratila cenné vteřinky a samozřejmě kontakt s Lisou, neboť v takto krátkém závodě se každá vteřina počítá. Zhruba v polovině cyklistické části mě dojelo hlavní pole, s nímž jsme přijela do depa. Některé ze závodnic absolvovaly cyklistickou část v běžeckých botech, proto měly nepatrnou výhodu v druhém depu. Přesto jsem však dvě nejlepší německé běžkyně docvakla záhy cca. po 300m. Šla jsem ihned do vedení, odtáhla celou běžeckou část a obě si přivedla za zády až do posledních metrů, kdy jsem již nebyla schopná zareagovat na jejich závěrečné zrychlení.
Rozhodně pro mě čtvrté místo není žádná tragédie, neboť důležité závody teprve přijdou a tento závod byl pro mě hlavně výborným rychlostním tréninkem. Po výpadku v běhu v posledních týdnech a nehezkým prognózám českých lékařů ihned po návratu ohledně mého dlouhodobého zranění jsem se svým běžeckým výkonem byla spíše mile překvapena. Bohužel však noha stále ještě není schopna absolvovat plnohodnotnou tvrdou zátěž.
Odpolední týmový sprint byl pro nás od začátku bojem o třetí místo. První dva týmy byly výkonnostně daleko před námi, ale boj o třetí až šesté místo byl zcela otevřený. Náš tým odstartoval třetí s nepatrným náskokem na týmy za sebou. Po cyklistické části s námi do depa přijely další tři týmy a bylo jasné, že o bronzové příčce se rozhodne na běhu. Tlačením nejslabší závodnice se nám nakonec podařilo protnout cíl na medailové pozici.